Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Včerejší den se nesl v duchu dobrovolně povinných závazných souhlasení a jedné ztráty života. Chytila jsem na kus chleba myšičku. Už nějaký čas nám šmejdila po stacionáři a jelikož stacionář není stodola ani půda a podléhá přísným hygienickým dohledům, tak tam ta myšička s námi nemohla bydlet. Nedala si říct, nechtěla ven, zkoušeli jsme ji nahánět, vyhánět ze dveří, všechno marno. Snad doufala, že nám její tiché společenství nebude vadit. Jenomže nám ani tak nevadilo to společenství, jako ty bobky. A ty prostě myšička chca nechca dělat musí, tak jsme naň políčili a už je to pryč, nebudu to dál rozmazávat, zkrátka mě to za ni teď trošku mrzí. Je to od nás smrtonosná lež nabídnout až k domku nebohému hladovému zvířátku kousek chleba nastražený na její hlad a nerozvážné počínání, jež jí přivodí smrt. Ale dost už o smrti, promiň, myšičko, teď k tomu ostatnímu. Přihlásili mě na akci Děti dětem. Zákon stacionáře neúprosně velí, jak jsem se včera dozvěděla, ty nejmladší a nejnovější zaměstnance posílat na většinu akcí, které se pro naše milé kamarády konají, tím spíše, jde-li o akce ne příliš oblíbené mezi zaměstnanci. Půjde o to, doprovodit kamarády na Žofín, kde se to celé odehraje. Spousta jídla, kterým se nezřízeně cpou a ládují všichni dětští hosté jeden přes druhého, jelikož jejich nejoblíbenější činností je právě jídlo. Následně se pak s přecpanými žaludky a upatlanými pusinkami budou účastnit různých her a soutěží, za něž obdrží nejroztodivnější odměny počítači počínaje, tričky ještě nekonče, až teprve propiskami a sušenkami konče. Na závěr ještě bohatá tombola, a to všechno za doprovodu hudby Maxim turbulenc, Dáda Patrasová ad. Mým úkolem bude na všechny své svěřence dohlížet, hlídat, aby se mi nikam nezatoulali, aby nic neponičili, co by poničit mohli a hlavně vybojovat pro ně mezi více odvážnými klienty jiných zařízení místečko alespoň na nějaké ty soutěže a ceny, jelikož ti naši troubelíni se neumí moc prát o svá místa a o svá práva a tudíž velmi často zůstanou stát mimo dav a jen koukají, jak se ostatní rvou a perou. Nejsem povaha na praní (spíš na žehlení, ale to je kapitola jiná...) Další akce, tentokráte z mé strany skutečně dobrovolná, je prodej vánočního sortimentu chráněných dílen naší společnosti ARKADIE na Václavském Václaváku. Přihlásila jsem se na 12. a 13. prosince jako vrchní sněhulák do stánku s keramikou a svíčkami. Takže kdo půjdete v tyto dny kolem, zastavte se na kus řeči nebo dárku, budu-li mít alespoň ústa rozmrazená, můžeme se pozdravit!