Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Koupila jsem dvě deky do mého nového domova. Zelenou a modrou. Jsou údajně fleecové a byly hodně levné. Měly by sloužit dvěma základním účelům: zahřát a být přehozem našim dvěma spacím matracím. Kolik si myslíte, že plní předurčených funkcí? Žádnou. Tedy plní obě, ale pouze za předpokladu, že se k nim stavíte krajně nedůvěřivě a neosobně. Nesmějí se totiž dotknout sebe navzájem nebo dokonce nedej bože vašeho těla. Obě deky extrémně silně elektrizují. Jakmile ji jen rozložíte, je připravena coby statickou elektřinou nabitá zbraň uštědřit vám několik pořádných ran. Ba co víc, vlasy na hlavě vám budou vstávat. Tedy mně vstávají. Je to neuvěřitelné. Když se chci přikrýt, musím mít napřed na sobě peřinu a teprve potom se přes ni přikryji dekou, což popírá její první funkci. Když má být přehozem, slouží tomuto účelu pouze za předpokladu, že si nechcete na přehozenou matraci sednout nebo dokonce lehnout. Jako když vstupujete na zakázané území oplocené elektrickým ohradníkem, stejnou šlupku dostanete, chcete-li vaše unavené tělo složit na matraci. Chcete-li deku z matrace sundat, abyste si tedy alespoň tak mohli bezpečně lehnout nebo sednout, dostanete pro jistotu pár ran jen tak, že si vůbec dovolujete na deku vztáhnout ruku. Jakub se těch dek bojí. Co bojí! Má z nich přímo panickou hrůzu. Navíc samozřejmě, když já, coby děvče statečné dám se s těmito dekami do křížku, když už vydržím všechny ty rány a staticko-elektrické přilínání k tělu, stanu se k tomu všemu nabitou rovněž a rozdávám další rány kolem. Je to hrozné. Včera večer jsme pozorovali, jak z těch dek létají jiskry. Spolehlivě by posloužily o silvestrovských radovánkách místo prskavek. Také mne napadlo darovat je úhlavnímu nepříteli či je prostě a jednoduše vyhodit. Jenomže... Žádného nepřítele nemám a vyhoďte jen tak dvě nové deky... Špatný obchod je někdy horší než žádný. Važte si svých mírumilovných dek.

Ps: Taky mě napadlo poslat je do války. Jako paralyzér útočníka byly by k nezaplacení.