Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Snad každá dívka v určitém věku zatouží po originálních textilních doplňcích, které by si mohla sama zhotovit, a pak se svými originály před ostatními nenápadně pyšnit. Já samozřejmě nejsem každá dívka v určitém věku, a také se žádným vlastnoručním doplňkem pyšnit nechci, takže jakákoliv podobnost je čistě náhodná, když vám prozradím, že jsem si zhruba před třemi týdny začala háčkovati šálu.
O marných pokusech uplésti šálu před deseti lety se tu rozepisovat nebudu. Nepovím vám o přílišném utahování ok, jenž postupně zcela zamezilo jehlicím pronikat jimi a naplétat další řady, nezavzpomínám ani na ubohá vypuštěná oka, která nadělala v šále díry jako v ementálu, a už vůbec se nehodlám zmiňovat o trpělivosti, která byla přímo úměrná délce šály. Nevalný výsledek mne na dlouhá léta od podobných záměrů odradil, až...
Spolupracovnice Jana naučila jednu naši klientku háčkovat jakási pouzdra na mobil. Ta je při každé příležitosti nabízí ostatním kamarádům i cizím lidem, kteří nás navštíví, a hned dává na výběr z pestré škály barev. Dala se do toho s takovou vervou, že jsme jí brzy museli opatřit tištěný objednávkový formulář, kde si své zakázky eviduje a průběžně mění pořadí čekatelů. Pár dní jsem ji sledovala, nevěřila bych, že jí to půjde tak lehce. Postupně jsem se přistihla, jak jí její zručnost závidím, jak mě hryže, že ona háčkuje a já ne, až jsem si Janě řekla také o jednu lekci. Háčkování ukázalo se býti velmi snadné.
Ještě týž den jsem si opatřila háček, krásnou zelenožlutomodrou melírovanou vlnu a horlivě jsem se dala do háčkování šály, abych pokořila své pradávné fiasko. Očka mám jedno jako druhé, nejsou ani moc, ani málo utažená, zkrátka úctyhodná ruční práce. Jedno klubíčko ukázalo se býti málo. Přikoupila jsem tedy další. Práce mi šla od ruky. Začala jsem na cca 50ti okách a průběžně jsem jejich počtu nevěnovala pozornost. V polovině druhého klubka jsem ale začala nervóznět. Zdálo se mi, že se mi šála nebezpečně úží, a proto jsem zkusila na každé straně pár ok připlést. Dál jsem velmi horlivě pracovala na svém díle. Při sledování televize, při poslechu hudby, před spaním, dokonce i ve vlaku do Františkových Lázní, kam jsme jeli o podzimních prázdninách na prodloužený víkend, jsem háčkovala jako divá. Třetí klubíčko na sebe nenechalo dlouho čekat a já brzy nabyla dojmu, že se mi šála začíná nebezpečně rozšiřovat. Začala jsem proto zase některá krajní oka upouštět, abych se vrátila na původní normu.
Následek mého neuváženého počínání je vám jistě jasný: nerovnoměrná šířka způsobila jakési nepravidelné amatérské vlnovky na okrajích, což mne notně rozladilo. Nedovedu si ale představit natolik uvědomělého poctivce, který by šálu z větší části vypáral a začal znovu tam, kde se mu přestalo dařit. Já rozhodně tvrdohlavě pokračuji vpřed a zakoupila jsem další dvě klubíčka. Sázím na to, že se nedostatky v chundelaté motanici kolem krku ztratí. Dnes už má dobrý metr a půl. Nedostatky se v motanici na krku doopravdy skryjí.

Co ale nezakryji ničím a co mi zlomilo vaz tentokrát je fakt, že jsem si koupila nádherný vlněný kabát. Nosím ho teď prakticky pořád. Je elegantní a ležérní zároveň. Je přesně v mém stylu, je dohněda a má veliké knoflíky. Je báječný. Je báječný, ale má šála se k němu absolutně nehodí. Dopletu klubíčka, protože co s nimi, a končím. Cítím se stejně mizerně, jako před lety.