Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Je to neuvěřitelné, ale ani tentokrát jsem nezklamala. Doposud jsem si snad jedinkrát nenechala ujít tu báječnou věc, ten nesmírně příjemný zážitek a radost: totiž mít kašel. Ano, ještě nikdy, nikdy jsem před vystoupením nebyla zdráva. Ať už šlo o divadlo či zpěv, já jako hodiny, jako kalendář pokaždé před vystoupením kašlu.Vždycky se někde nastydnu. Ve čtvrtek hrajeme s ochotníky tady u nás v Teplicích velkolepé představení hry Karla Čapka: Ze života hmyzu. Mám jepici. A koktavého kulhavého novináře. Všeho všudy strávím na jevišti tři minuty mluvením a deset jako mrtvá. 13 minut slávy. Tak akorát dlouhá doba na to, abych do naprostého ticha, ačkoliv mám jen mrtva bez hnutí ležeti, se rozkašlala na celý sál. Zrovna jako dnes, na generální zkoušce. Věřte mi, vypadá to velmi, velmi efektně! Tanec, zelená křídla, ladné nožky muší, poezie a... smrt. Ulehám na chladné parkety divadelního jeviště. Dvě minuty. Pět minut. Držím se, držím. Děj se slibně končí, vypadá to na úspěch, ale ne! Začínám se dusit. Do očí derou se mi slzy. Potlačuji kašel, ten ohavný dráždivý kašel, který neuleví a nepoleví. Bodá mne do krku, dráždí, je to k nevydržení. Snažím se příliš nesvíjet. Úlevnou polohu nalézám s hlavou k zemi. Otočení už mi stejně nikdo neodpustí. Mám přec ležet mrtva! Ale ne, kašel si nenechá do ničeho mluvit. Počítám, zavírám oči, slzy se mi derou zpod víček, dýchám krátce... Už bude konec? Ať už je konec, honem, honem! Ale ne! Nedá se to vydržet. Jepice propuká v kašlavé zmrtvýchvstání. A znovu, znovu a ještě. Úleva nepřichází. Je to ztraceno. A než se na jevišti stačí ukončit dvouhodinové hmyzí okénko vítězoslavným: "Šťastný dobrý den!" jepice kašle a sípá a svíjí se, jakoby v posledních předsmrtných křečích dávala všem hmyzím spolumrtvým své sbohem. Ale ve scénáři to není. Stojí tam: (...a padne mrtva.) Inu, i taková zdánlivá maličkost nemusí se vždycky zadařit. I na jevišti může býti obtížné mrtva padnouti a bez hlesnutí deset minut do zatažení opony setrvati v posmrtném stavu. Promiňte, paní Čiháková, nechtěla jsem být nastydlá, ale znáte mě, to já před představením vždycky...