Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Zdánlivě nenápadná shoda okolností může se druhému jevit jako důkladně promyšlený tah, jenž má sloužit k obalamutění jisté vztahovačné a uštěpačné paní za přepážkou.

Banální situace: Jsem nastydlá. Je zima, a tudíž jsem se teple oblékla - čepice, šála... Další věc, kterou dosvědčí každý, kdo mě zná - píšu jako prase. Nenapíšu dvě písmenka stejná, všechno je kostrbaté, nesouměrné, nečitelné. Včetně podpisu. Nikdy se nepodepíšu stejně, tím spíše, jde-li o občanský průkaz (tam se člověk hodně snaží o krasopodpis).

Ještě banálnější situace: Požaduji po jisté paní za přepážkou vyplacení 450,- Kč.Vyžádá si občanský průkaz. Pohlédne na fotografii na něm, pak na mě. Neubráním se a vyzubím se jako u fotografa na sklo, za kterým sedí. Oči sjedou znovu k papírům, které jsem jí spolu s občankou podala. Hbitými prstíky cosi vyťukává do klávesnice počítače, načež mi podává právě vytištěný papír spolu s občankou. "Sem nahoru se podepište." Podepisuji se. "No to jste to ale hodně zkrátila! Takhle se nepodepisujete." prohlásí. "Jakto???"prohlásím zděšeně já. "Na občance máte jiný podpis!" Vyštrachám zpod papírů občanku a koukám na ten podpis. "Je to ten samý," pokouším se ji přesvědčit. "No to tedy není." trvá si na svém ta baba. "Jestli chcete, podepíšu se vám klidně dvacetkrát." navrhuji, načež mi zpod rukou vsune papír zpět za okénko. "No, moc věrohodné to tedy není. Jste celá zakuklená..." neodpustí si jízlivost, zřejmě naráží na mou nepodobu s fotkou na občance, jakoby si neuvědomovala, že je venku mínus dva. Čepici mi u fotografa sundali násilím.

Vzhledem k tomu, že mou totožnost ověřovali již na předchozí přepážce, jsem Já opravdu Já, jinak bych se k téhle ani nedostala. Mohu si tedy dovolit nazývat paní za přepážkou č. 2 babou.