Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Nosím krátké vlasy. Dřív jsem mívala dlouhé, nebo tedy delší, ale po střední škole jsem je nechala ostříhat a teď jsou krátké. Prošla jsem obdobím, kdy jsem přemluvila babičku, bývalou kadeřnici, aby mi vlasy stříhala. Udělala mi stejný sestřih jako tátovi. Usoudila jsem, že s tím velkou parádu nenaženu a začala pravidelně navštěvovat kadeřnici. Mladou! Ta mé vlasy ostříhá vždy perfektně. Mezi obdobími krátkých vlasů vždy se ale objevily i jisté slabé chvilky, kdy jsem zatoužila opět po delších. Ustřihla jsem si ofinu, protože na tu dobře vidím a zpravidla začínala být jako první neúnosně dlouhá a otravná. Ostatní ponechala jsem osudu. Za čas mé nadšení vyprchalo, to jak došla trpělivost a znovu jsem sáhla k radikálnímu střihu nakrátko z rukou odbornice. Teď mám zase období delších vlasů. Nejsou ještě příliš dlouhé, ale vzdáleně již trochu připomínají mikádo. Znovu jsem si ustřihla ofinu. Vzadu na krku zůstaly mi po krátkém střihu vlasy na krku, které nyní znatelně přečnívají ostatní. V hrůze, že až do doby, než mi vlasy dorostou definitivně, budu vypadat jako Jágr, prosila jsem dnes mamku, aby mi vlasy vzadu ustřihla. Nechtěla. Prý budu vypadat jako blázen a dost na tom, že si stříhám tak vysoko ofinu. Nedala si říct. A co hůř: to, co já považuji za úžasný sestřih, vidí ona jako šílenost a k takové své dceři ani náhodou dopomáhat nebude. Jenomže já si dozadu špatně vidím, nechci stříhat nablind. Tak jsem to zkusila na Kubu: "Kubí, prosím tě, co ti to udělá, párkrát šmikneš a bude to.... Kubí, no tak, udělej to pro mě..." Zdráhal se. Umyla jsem si vlasy a zkusila to znovu. Když viděl mé usilovné snažení, jak si před ním klekám a hřebínkem sčesávám delší vlasy, abych názorně ukázala, kde mi má vyhovět, nechal se konečně obměkčit a vlasy mi velice něžně ustřihl. Teď je to úúúúúúžasné! Ještě že mám tak hodného muže!