Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jste zde: Zuzy blog / Mé ach jo / "Kult krásy"

"Kult krásy"

04.10.2005 | Mé ach jo

Je jí 18 let. Má pravděpodobně normální postavu, je přemýšlivá, rozvážná, snad i chytrá. Žádné růžové květiny, žádní medvídci, žádná srdce ani šišlání. Mám depresi. Černá. V osmé třídě jsem si zahrávala s dietami, hubnutím, nejezením, zvracením. Myslí si, že je tlustá. Odmala jí lidé říkali, že "je baculka." Teď, když koukám na fotky, vím, že to tak nebylo.

Devátá třída: Bulímie! Oči od zvracení popraskané žilkami, podlité krví.

Gymnázium: Strach oblékat se, odhalit se do plavek, vycházet mezi lidi. Nejí, cvičí, zvrací, panikaří. Žila jsem v domnění, že jen krásní lidé jsou šťastní...

Teď: Vím, že nikdy nemůžu být dokonalá, ale nemám se ráda...nesnáším se. Na koupališti nebo v bazénu jsem nebyla 4 roky, normální jídlo jsem nejedla stejnou dobu. O zmrzlině se mi už ani nezdá... Přijdu si nechutná. Nevěří si v ničem, co v životě dělá. Přátele (?) považuje za dokonalé. Sebe za nulu. Je terčem posměšných poznámek, její sebevědomí zamrzlo kdesi hluboko pod ledem tuposti, namyšlenosti, komerčnosti, kdesi pod ledem "kultu krásy," který legálně ničí životy stovkám dívek a je "normální" součástí našich životů. Denně se na téma ideální žena napíší "tuny" článků, denně se stovky dívek dobrovolně mrzačí, trápí, ubíjí, jen aby se vešly do úzké sukně módních trendů současné společnosti, jež klade nesmyslné nároky a uniformuje krásu. Potlačuje individualitu a zastiňuje vyšší morální hodnoty, charakter člověka, jedinečnost duše. Navštěvuji psycholožku (už třetí). Občas mívám sebevražedné sklony a cizí mi není ani sebedestrukce - sebepoškozování.

Kdo z nás se denně neprohlíží v zrcadle a neříká si: tohle není tak úplně ono, kdybych tak měla... Hm, tohle by mohlo ještě trošku dolů... Tohle bych nejradši vůbec neměla... Proč chceme být "krásní"???

Každý člověk je jedinečný. Bojujme proti "kultu krásy"!

Více:
http://www.techdesk.cz/02/87/88.html
http://www.volny.cz/homeopatie/obezita/hubenemodelky.htm

odkazy

Komentáře:

jana, web
04.10.2005 23:35

Nedávno jsem někde četla, že v Mauretánii mají opačnej problém:je tam kult tloušťky.Teď už teda tolik ne, ale dřív se tam dělo to, že mladý holky byly mučený, aby jedly a tloustly... Je to sice jiný model než tady, ale zase na to doplácejí ženský chudáci. Měly by se víc objevovat názory chlapů, protože různejm chlapům se líběj různý ženský.Spoustě holkám by to pomohlo - najít nějakou rovnováhu. Myslim že je správný chtít bejt krásnej, ale je důležitý se mít rád, nechtít bejt někdo jinej. Ale já jsem optimistická, myslim že se to zlepší. Stejně jako se v módě nosí všechno, budou se brzo nosit i všechny postavy. Nejdřív by to chtělo do výloh nějaký nový figuríny v opravdu životních velikostech!

jana, web
04.10.2005 23:39

Nesouvisí to taky s nějakou divnou výchovou nebo něčím takovým?Cizinky (třeba Američanky) jsou obecně tlustší než např. Češky, přitom jsou sebevědomý, voblíknou si cokoliv, mají větší šmrnc a kolikrát jim to víc sluší. Když je ženská sebehezčí, ale připadá si vošklivá, stejně jí nic nepomůže, dál bude vošklivá. Jako se to říká o francouzskách: proč jsou tak krásný?protože se chovají, jako by byly krásný... Tak to je.

ghost, web
05.10.2005 00:45

Každý člověk si už od ranného dětství vytváří měřítka pro to, co je správné, co je krásné, co je ideální. Zároveň mu v hlavě vyrůstá takový malý "vnitřní kritik", který tam začíná hlodat jako červík - porovnává ho s jeho ideálem a vytýká mu rozdíly. Když jsem byl na gymnáziu připadal jsem si nesmírně šeredný - hodně jsem se lišil od toho, co jsem považoval za ideál. Na setkání po 20ti letech od maturity se u mne zastavila Marie, žďuchla mi prstem kamsi nad pas a povídá: "A hele, už Ti roste bříško, a přitom jsi byl takovej krásnej kluk". Zaskočilo mne to na chvíli, a potom povídám: "To jsi mi měla říct tenkrát, Mařenko milá, tenkrát jsem to hrozně moc potřeboval".
Ta ženská, co je tu vyfotografovaná u několika telebudek, je moc hezká. A když se časem ještě trošinku zaoblí, bude vysloveně krásná :-)

Pán se žlutým sakem
05.10.2005 14:37

Každý z nás se utápí v nějakém kultu...a ty bys to měla vědět...

ohm, web , ohm (zavináč) post.cz
05.10.2005 20:50

ach tělo,už dávno je vloženo do rukou,přeněžných rukou průmyslu,ach mysl,zmizela pod kladivy medií,není toto století až k smrti krásné!!!

majka, majkadp (zavináč) yahoo.com
06.10.2005 14:16

zajimaji me tve nazory na sebeposkozovani
diky

zuza
08.10.2005 13:16

jak to myslis? Me nazory... samozrejme neni spravne nicit sve telo, ublizovat si a s psychickymi poruchami se snazit vyporadavat sam. Na druhou stranu znam jak je hrozne tezke udelat prvni krok pri volani o pomoc. Odhodlani nejen o problemu mluvit ale mit vuli jej resit je pak hrdinstvi primo nebetycne! Ale je to natolik tezke, ze se podari jen malokomu prekonat vlastni stin. Avsak v pripade, ze se sebetryzneni psychicke stane natolik drasajici, ze se prehoupne v sebetryzneni fyzicke, pak vsechny zvony biji na poplach! Tady uz si clovek neni schopen pomoci sam. A uz se ani neschova. Vsem, kdo se o neco takoveho pokouseji (myslim vyhledaji pomoc odbornika ve snaze vyresit svuj problem) z celeho srdce drzim pesti!

Martin, web
09.10.2005 00:01

to: jana - seběvědomí a elegance dělají hodně a určitě dokáží nahradit spoustu věcí a podpořit fantasii a jsou důležitější než módní trendy...

ada, ada.27 (zavináč) seznam.cz
02.03.2006 14:17

ahoj...tentokrát Ti píšu komentář s pekelnou husí kůží.Nemám tušení,jak vyjádřit,jak ve mě při čtení téhle záležitosti hrklo.Sebepoškozování...ten nejošklivější způsob útěku před bolením duše,znám...Když jsem Tě poznala,viděla jsem...hádej,co!Jemnou,krásnou holku,oplívající nejen básnickým talentem,ale i velice demoralizující schopností rozesmát mě tak,až si stříknu...:))A doufám (doufám,doufám,doufám!),že to není o Tobě.Já si totiž také ubližovala,a to docela dlouho...Tímto vyzývám všechny,kterých se to týká :Otevřete oči a upalujte k odborníkovi!Nebuďte stejně praštění,jako já...Věřte mi.Málem to celé skončilo špatně.A vůbec nezáleží na tom,jaký má ona sebedestrukce důvod...

Zuza
03.03.2006 11:57

Ada: Jsi moc statečná! Jsem ráda, žes mi o tom napsala. Článek není o mně, ale příběh chápu velmi dobře. Jak moc tomu rozumím! Osobně zkušenost se sebepoškozováním nemám, avšak myšlenky se v krizových situacích rodí různé, jen díky několika málo lidem, na kterých mi opravdu hodně záleží, je raději pokorně hezky rychle zažehnám. Nikdy bych si nedovolila jim ublížit a zkomplikovat život tím, že bych ublížila sobě. Strašně mi na nich záleží.

Zuzy blog - Zůza píše zeleně

"Kult krásy"

Komentáře:

Vložit nový komentář:

Rubriky

Můj e-shop:

Archiv