Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Varování: text obsahuje některé neslušné, avšak výstižné a autentické výrazy jako: kurvafix, doprdele, srát, idiot a podobně. Není proto vhodný pro děti a mladistvé.

Montáž vyžaduje zvláště příhodné podmínky. Tedy není to jen tak. K náročnému výkonu je třeba koncentrace. Také povědomí o elektrice a v neposlední řadě alespoň základní dovednost manipulace s nářadím. To nejdůležitější k montáži lustru je samozřejmě světlo. Normální lidé se této delikátní záležitosti přirozeně věnují ve dne, aby je vyhozené pojistky nepřipravily o to nejcennější, co k úkonu potřebují - vidět na něj. Ne však my. Můj Jakub je docela jiný kalibr. Lustr montuje zásadně v noci. Ne snad proto, že by mu tma při práci vyhovovala, ale zkrátka proto, že ve dne chce mít klid a už se tím nechce zabývat. Z Ikea jsme se vrátili vlakem v šest hodin. V šest patnáct už byly přistaveny štafle, pojistky vyhozeny a zkoušečka i šroubováky na svých místech - v pohotovosti. Rychlostí blesku Jakub zbavil lustr přebytečných obalů a s první součástkou stoupal ke stropu. Má úloha v takovýchto situacích spočívá ve svícení baterkami a podávání nářadí. Zásada číslo jedna: moc nemluvit, zásadně sdílet stejné stanovisko: "Lustr je na hovno, tma je strašná, součástky jsou nepraktický a šroubky špatně vysoustružený. Kabely nesprávně označený, nesedí dohromady se zdířkami, do nichž se mají zasunout." Po deseti urputných minutách už bolí ruce. Mdlé světlo z baterky zvyšuje napětí, odkrvené paže a balancování na štaflích jednomu nepřidají, a když navíc hák u stropu nekoresponduje s ústrojím k uchycení lustru, tak je už jen krůček k: "Jak to doprdele má bejt, když to takhle nejde?!" Navíc občasná připomínka "sviť " mne popouzí k zuřivosti, čím déle svítím a paže necítím. Já přeci znám svou úlohu - podávat nářadí a svítit. Návrh na odložení montáže na zítra byl smeten se stolu. Svítím dál. "Jáááááu, kurvafix, proč jsou ty šrouby tak ostrý?!!!" Se vzrůstající únavou se dostavuje zuřivost a zvyšuje se tempo. "Na co jsou tady tyhle plastový věci a kam mám jako podle nich narvat ty dráty?" Vzduchem létají otázky, na něž odpovídat je jako dloubat do vosího hnízda. Jsou totiž řečnické. Pár jsem jich zkusila zodpovědět, než se mi dostalo ujištění, že já nejsem ta, která tomu rozumí, ale ta, která má svítit. Najednou je všude horko a nejvíc na štaflích u stropu. Konečně Jakub první díl lustru nasadil a přecházíme k fázi druhé, ukotvit rameno se světly. Je to stejně dramatické jako fáze jedna. Navíc se nepodařilo dostatečně pevně uchytit na hák první díl, takže se nepříjemně otáčí, což ztěžuje práci na dílu dva. Zásada číslo dva: Nikdy neupozorňovat na nedostatky při montáži v předchozí fázi a netrvat na jejich odstranění. Lepší je smířit se s nimi. Šrouby, kterými se má rameno přišroubovat, jsou samozřejmě naprosto pitomé a rameno z otvorů k uchycení vyjíždí. To už přestává všechna legrace. Nyní přichází do permanence: "Že jsem se na to nevysral... Kterej idiot tohleto navrhoval..." a "To fakt nejde, ty vole!" Nakonec i tohle šlo a byla tu fáze tři - Žárovky a stínítka. Tempo montáže je jen o něco málo pomalejší než rychlost zvuku: zatímco k mým uším dole pod štaflemi doléhá ironie: "To jsem si naběh, to miluju tohleto. Víš co, Zuzi, já se tím budu živit. Normálně můžu přijít ke komukoliv do bytu a můžu mu tam lustry montovat. Mě to baví, je to smysl mýho života. Nechám se zaměstnat u Ikea a všem můžu zadarmo montovat lustry..." - tak nahoře u stropu se v mžiku objevuje pět roztomilých bodových světýlek. A svítí! Zásada číslo tři: chválit, chválit, chválit. Co na tom, že se lustrem dá otáčet, jako by to byl větrák. Jednou je náš a svítí, podnikl s námi strastiplnou cestu v těsné krosně přetopeným vlakem i mrazivou ulicí až k nám domů, my jsme si jej smontovali, zavěsili, prožili krizovou situaci, což nás stmelilo a posílilo. Díky bohu, že jsme to přežili ve zdraví.

Tento příběh je skutečný. Týká se Jakuba a Zuzy. Je jedno, kdo z nich je zrovna na štaflích a kdo svítí. Jakákoliv podobnost u vás doma je čistě náhodná. (A pokud je, tak to mě upřímně a škodolibě těší.)