Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Oč by byly mé články a výmysly chudší, kdybych si místečko u počítače nemusela vybojovávat každý večer s mým bratrem... Snad právě ono napětí, zda ho umluvím a on mne pustí psát, nebo reálné nebezpečí, že nevydržím a kolem půl desáté odpadnu únavou, vnáší do mých článků podvědomé napětí a nádech vítězství! Jsem bojovník o své místo u stolu. Nevěřili byste, co úsilí a námahy stojí vyhnat od monitoru bráchu, který právě honí v nově objevené hře SONIK X tryskového ježka, jenž útočí mohutnými rotujícími skoky stočený do klubíčka. Opravdu zábava. Pozorovat ho, netrpělivě si podupávat nohou a hypnotizovat budík, kdy už bude deset a to malý rozmazlený trdýlko půjde spát a nechá mě uspokojit svou grafomanskou potřebu. Nezřídka se stává, že si, zrovinka jako dnes, krátím dlouhé chvíle čekání nějako bohulibou činností: sprchováním, čištěním Josefovy klece, balením dárků. Kolem půl desáté, když jsem byla zrovna nejvíce zabrána do tvůrčí činnosti a netrpělivě očekávala, až se přestanou z bratrových úst ozývat zvuky jako: "džžžžžžžžžžž, ččččččččččččččč, držžžžž drrrrrrrž, pchchchchchchch...!" nastalo nenadálé ticho. Bratr se zvedl ze židle a s výrazem majitele všech egyptských pyramid mi povídá: "Jestli chceš, Zuzi, můžeš jít klidně na počítač, mě to tam nebaví, je to nuda." a odešel. Seděla jsem tam v hromadě balícího krepáku a zírala, jak si pomalu bere své lego-roboty, obchází ten můj bordel a odchází majestátně do obýváku. Musím si přeci zachovat nějakou hrdost: nevrhla jsem se ihned ke stolu, nýbrž jsem dobalila, uklidila, umyla si ruce a teprvepakzasedlaacelanetrpělivápsalaapsalaapsala!!!!!!!!!!!!!!!!!!