Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Řekli jsme si, že si uděláme s Kubou hezký výlet a nikde jsme se nepodívali. Vezli jsme s sebou foťák a nic jsme nevyfotili. Když jsme přijeli, sluníčko se schovalo za mlhu a mraky, a taky za šedivý myšlenky Pražanů a pražských turistů, kteří horliví po nakupování překáželi všude, kam se člověk rozhodl jim uhnout. Nebylo to snadné kličkování. Taky jsme sháněli nějaké věci, ale rozhodně jsme pro ně nehodlali jít přes mrtvoly. Procházka předzimním parkem vzala za své, místo toho se konala procházka, resp. obchůzka po hospodách pražských, za účelem levného naobědvání se. Nakonec se zadařilo. S plnými žaludky jsme se vydali dál do víru velkoměsta. Dala jsem si kafe. Nepiju kafe. Ale když jedu do Prahy, vždycky si dám frappé. V celých velkomalých Teplicích není jediný slušný podnik, kde by vám dobré frappé udělali. Povzbuzena nebývalým přísunem kofeinu, vrhla jsem se znovu do davu. Kuba v těsném či méně těsném závěsu (jak mu bojové podmínky dovolily) pádil za mnou. Podařilo se nám najít, co jsme hledali a bylo pět. Šup na toaletu a na metro a domů. Neskutečně se to vleklo. Než jsme se vymotali k metru, uběhlo drahocenných sedm minut. Do půl hodinky to nemůžeme stihnout na nádraží! Krtek k prasknutí narvaný lidmi se neskutečně loudal na Florenc. Musíme běžet, máme-li stihnout přestup a autobus. Běželi jsme. Nenávidím běh. Nikdy neběhám. Eskalátory. Davy lidí. Ve vteřině volíme smrtící variantu: běžíme po stojících eskalátorech. Byly nekonečně dlouhé. Kuba přede mnou, já bez dechu a k zemdlení vyčerpaná se od poloviny ploužím hlemýždím tempem vzhůru. Chůze po stojících eskalátorech je jedna z nejnamáhavějších sportovních aktivit, jakou jsem kdy prováděla. V polovině jsem zoufalá zvažovala variantu přeskočit či nepřeskočit zbradlí a přelézt na jezdící stranu, vrátit se dolů či nevrátit? Vylezla jsem to. Jako hrdina jsem se ale rozhodně necítila. Další běh následoval k autobusu. za minutu půl jsme už seděli na svých místech. Byla jsem úplně vedle. Já, zarytý sportovní odpůrce jsem podala takovýto nadlidský výkon! Hodinu a půl v autobuse na cestě domů jsem strávila civěním doblba. To byl zase nápad!