Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Ach jo! Stalo se mi něco moc nepříjemného. Dneska jsem přišla o všechny sms, které jsem si schovávala a jako smutná žirafa v dobách truchlivých pročítala a těšila se jimi, připomínala si jako fotkami z alba krásné okamžiky obyčejných dní, krásné pocity obyčejných lidí, kteří mají obyčejně rádi, radost a tak. Vím, že není správné lpět na takových věcech, člověk by si měl všechno krásné uchovávat v těle, v duši a srdci. Je to takové zpohodlnění, "uložit si city" do telefonu a moci se k nim kdykoliv vrátit a připomenout. (ironií osudu mně právě ona paměť telefonu selhala) Útěchou mi tak může být jen vědomí, že opravdový pocit telefon stejně nezachytí a opravdový obraz si stejně musím vytvořit v hlavě sama. Asociací z kontextu sms. A tak mi nezbývá, než se poučit do budoucna, přestat si hezké věci ukládat do telefonu a začít si je konečně ukládat do sebe. Jsem bezedná studna, do níž se toho vejde jako do žádného média. Jsem poučená. Od této chvíle si budu své zážitky, hezká slova a city pamatovat, budu se snažit prožívat naplno, protože zas trochu víc vím, že na nic se nemůžu spolehnout a co si člověk neudělá, to nemá! (resp. nepamatuje, to nemá) Nechci nikomu radit, ale vnímejte krásno vším, čím to jde a nespoléhejte se na fotky, smsky, videozáznamy a další výdobytky civilizace. Přirozené je prožít a pamatovat si.