Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Trochu jsem uklízela ve skříni a trochu taky v šupleti pod postelí. Našla jsem tam něco, co mi vybavilo vzpomínky zamčené hluboko v hlavě v tom nejzadnějším šuplíku. Našla jsem tam notýsky z prvních školních let. Nastoupila jsem v roce 89. "...soudružko učitelko, prosím, omluvte moji dceru..." ; "...soudružko učitelko, dnes půjde má dcera domů dříve..." ; "...soudružko učitelko, prosím o..." V notýsku z družiny: "(razítko ve tvaru slona) za výkres k příležitosti oslav VŘSR." Vybavily se mi hodiny tělocviku: cvičky jarmilky a modré trenýrko-kalhotky pro holky, červené trenýrky pro kluky. Zápis do jiskřiček jsem už nestihla... O několik stránek dál: "Zapomíná pomůcky!" ; "Vyrušuje, je upovídaná." ; "Má neúhledné písmo, ale snaží se." ; "Špatně zvládá zadané úkoly z matematiky." ; "Loudá se při obědě." ; "Je pomalá v odčítání, tři početní příklady řeší 15 minut!"
"Paní učitelko, nezdá se mi, že by Zuzka doma pomalu počítala..."
"Zuzka napovídá při matematické soutěži!" "Pochvala za vzornou reprezentaci školy na recitační soutěži."
"Paní učitelko, Zuzka nejí Almu - jogurtové mléko."
Přerod ze soudružky učitelky na paní byl pro mne tehdy jediná postřehnutelná změna. Měla jsem na starosti spoustu důležitých věcí: chodit do houslí, starat se o svého křečka Fifinku, překonávat strach z plavání, přemlouvat mamku, abych nejela do školy v přírodě... To vše byly pro mne v dobách prvních školních let starosti jen obtížně překonatelné. Dobré známky nebyly samozřejmostí, naopak, měla jsem trošku problémy...
Listovala jsem notýsky, prohlížela spoustu barevných: červených a černých razítek ve tvaru zvířátek, hvězdiček a dětí. Modré desky voněly starým papírem, vybledlé řádkování stereotypně vyplnilo stránky od prostředka do konce. Na poslední nechybělo upozornění kam s vysloužilým notýskem...
V bedně byla taky žákovská knížka z houslí. Viděla jsem se, jak jdu: malá hubená holčička s černým futrálem přes rameno s mámou za ruku do lidušky. Nikdy mě nebavila nauka. Noty jsem znala pouze teoreticky. Vždycky jsem chtěla hrát podle sluchu. Paní učitelku to zlobilo, ale jinak se snažila být hodná. Ve třídě byl klavír, stůl a židle, stojánek na housle, skříň s housličkami na půjčení a fotografie prezidenta. Paní voněla pryskyřicí a ve vráskách na prstech jí ulpíval slabounký poprašek, jak kalafunovala smyčce žáčkům jako já... Nechodila jsem tam ráda. Ani do školy moc ne. Na vysvědčení z 1.D: dvě dvojky. Z matematiky a češtiny.