Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Včera v podvečer jsem náhle ucítila nebývalé, prazvláštní brnění v hlavě, jakoby mravenčení a tlak uvnitř lebky, který v jediné cca pětiminutové vlně rozlil se od čela přes spánky až po týl a na temeno hlavy. Pak dozněl a odezněl úplně. Zážitek tento, obzvláště poté, co příčina úmrtí mého otce loni v létě byla diagnostikována jako několikanásobná mozková příhoda, mne velice vyděsil. I Jakuba. Seděli jsme vedle sebe a já, potlačujíce hysterii, pokoušela jsem se přemluvit se, abych nepřikládala události této niterak závažného výnamu. Tlak pominul, když odmyslím ten, jenž jsem si po celý zbytek večera pravděpodobně vlastním strachem vyvolávala, abych se jej pak znovu a znovu děsila (to víte, ještě to ve mně je, ještě se budím špatnými sny a mívám ošklivé představy) a já se rozhodla již nic významného nepodnikat a zůstat až do dnešního rána v posteli. A jelikož divadelní hra na druhém programu zdála se příliš dlouhá a ne zas toliko zábavná a já se chtěla na něco dívat, sklouzl nešťastnou náhodou prst můj na dálkovém ovládání na tlačítko s číslem tři, které nikdy pro mne nepřináší nic moc dobrého.

Zůstala jsem s otevřenou pusou civět na finalistky jakési soutěže o nejkrásnější dívku roku 2007. Shlédli jsme s Jakubem vizitky zúčastněných dívek, volnou disciplínu a v neposlední řadě i záludné otázky, jež si samy finalistky pro sebe vymyslely a pak na ně neuměly kloudně odpovědět. Vyráželo mi dech, jakým způsobem se dívky před diváky prezentují, jejich odpovědi na otázky ohledně zájmů a životních hodnot byly tolik plitké. Slovní vatou, zpaměti naučenými spisovnými větami a frázemi hemžily se výpovědi účastnic, převážně vysokoškolských studentek, které, jak tvrdily, žijí pro to, aby uspěly v soutěži miss, byly šťastné, zabezpečené, spokojené, a slavné a jejichž největšími koníčky jsou různé druhy sportovních odvětví. (každá dívka uvedla nejméně tři druhy sportů). Toť vše. V disciplíně o nejvtipnější odpověď na otázky, jež si dívky samy vymyslely a poté z nich losovaly, nebyla vtipná ani jediná. Jen rozpačité blekotání, přebreptávání, věty pozbývající smyslu a úsměvy a vlnění boky a mrkání dlouhými, perfektně nalíčenými řasami. Snad jen volná disciplína mohla mnohé zachránit, jelikož si děvčata volila přesně to, co v čem jsou skutečně dobrá a to nám také předvedla. Perfektně vypracovaná těla se svůdně vlnila ve víru rytmických melodií, jedna soutěžící dokonce ve stylu Pam Anderson z Pobřežní hlídky zachraňovala život půvabnému utopenému mladíkovi a nechyběla ani hra na elektrickou kytaru, která se zaručeně stala posledním hřebíkem do rakve dívce, jež si hru pro svou volnou disciplínu vybrala. Byla příšerná. Celé toto vyumělkované klání doprovázené neméně uboze povrchními moderátorskými schopnostmi jistého Michala Novotného vyvrcholilo předáváním šerp a korunek královen krásy z rukou sponzorů a známých osobností jako např. I. Trumpové či premiéra M. Topolánka (jak vás mám ráda jako politika, pane Mirku, tohle bylo trapné a nedůstojné vašemu postavení.)

Závěrem bych chtěla říci, ale předběhl mne již údajně Jan Kraus: proč se v soutěžích krásy mají dívky prezentovat také jako inteligentní, zábavné a hluboké? Proč mísíme tyto vlastnosti s krásou a trápíme soutěžící, které se přišly utkat o titul té nejkrásnější? Koho zajímá, kolik umí miss jazyků, jaké jsou její záliby a čeho by v životě chtěla dosáhnout, které globální problémy ji trápí a které lidské vlastnosti nesnáší? Nebylo by lepší oprostit se od takovýchto disciplín a věnovat se jen těm, ve kterých dívky mohou skutečně uplatnit svou krásu a předvést to, čím je příroda obdarovala? Pak by nic nebránilo v nerušeném sledování oku diváka lahodícím klání o tu nejkrásnější, kdyby tyto jen předváděly svou krásu v plavkách, ve večerních šatech, v nočních košilích, ve sportovních úborech či bez nich. Je to o kráse, tak proč ji mísit s inteligencí, která jí často ubírá a divákům kazí pohled na nejkrásnější dívku roku...

PS: Zoufalá snaha zaujmout svým vtipem a inteligencí (snad) při rozhovoru s moderátorem dovedla jednu z účastnic k přiznání, že miluje rychlou jízdu autem a často porušuje dopravní předpisy. Jiná dívka se zase vyjádřila k otázce "kdybych byla všemocná, co bych změnila" zhruba takto: přála bych si, aby všichni lidé byli tak bezstarostní jako děti. Aby nikdo neměl stres. Vždyť, považte, život bez stresu, dětská bezstarostnost, nebylo by to krásné?