Jste zde: Zuzy blog / Mé ach jo / Naše milá paní ČERNÁ
05.10.2008 | Mé ach jo
Kdo nemá problémy se sousedy v domě, ten jako by nežil. Ráda bych se s vámi podělila o jeden příběh, který se skutečně stal...
Každé ráno vstává paní Černá, v šest hodin. Namíří své starodávné rádio na naši společnou koupelnovou zeď a sdílí s námi poslech Frekvence 1 s takovou razancí, že by se za ni nemusel stydět nejeden ostřílený kolotočář. Když se nasytí poslechu, rádio vypne a dál sama obstarává zábavu. Křičí na nás, abychom ji dobře slyšeli, veselé anekdoty o „Hajzlech zasraných, kteří táhnou odkud přišli“ a „O Sviních, prasatech a hovadech, kteří jdou do prdele a dostanou tam do držky.“ Je to celé ohromně zábavné. Dlouhé chvíle důchodového nicnedělání si krátí psaním stížností na nehodné sousedy a špehováním. Paní Černá hlídá, kdy se sprchujeme. Při každé příležitosti, kdy v koupelně pustíme vodu, velmi razantně buší na zeď, abychom věděli, že je nablízku, kdybychom snad potřebovali podat mýdlo nebo čistý ručník. Neunikne jí jediná kapka, která nám v koupelně ukápne z kohoutku. Hned je na nohou, aby nás ujistila o své věrnosti a náklonnosti. Jen doufám, že se k nám nehodlá nastěhovat. V našem 1+1 bychom se všichni tři cítili poněkud stísněně.
Že ji také máte rádi? Nebojte se a řekněte jí to. Určitě ji to potěší, každý si přece zaslouží, aby ho měl někdo rád.
Podělte se se mnou o své příběhy, dost by mi to pomohlo...
Děkuji.
Doporučte tento článek přes: linkuj.cz | jagg.cz | del.icio.us | bookmarky.cz | topclanky.cz | vybrali.sme.sk | mediablog.cz
Lea, web
06.10.2008 10:54
Ja bych se podelila o pribeh, ale neni ze soudku sousedcovstvi, nicmene je take velmi "zabavny" (hlavne pro moji dusi). Ale rikam si: Stavaji se horsi veci a nejsem sama, kdo dostava rany.
Anička
06.10.2008 11:23
Většina lidí to řeší stylem "jak ty na mě, tak já na tebe". Což zní drsně ale vcelku spolehlivě funguje. Takže když jí řve rádio, pusťte to svoje ještě víc nahlas, když ona buší, bušte takya razantněji, když ona nadává tak asi pusti´tte nějaký nadávání z videa. Na hrubý pytel hrubá záplata, to bohužel v panelácích funguje. Když jsme měli malý děti, tak sousedka pod náma byla naštvaná, že dupou a jednou vyhrožovala naší 4leté dceři ve školce, že jí dá na zadek, jestli bude doma dupat. Ona tam dělala uklízečku - v té školce. Tak manžel jí normálně seřval, ne hrubě ale velmi asertivně, že jestli má problém, ať přijde okamžitě k nám a řeší to s dopělýma a ať nevyhrožuje dítěti, nebo že půjde za ředitelkou školky a bude si stěžovat. Od té doby nás ona dáma zdraví s tak sladkým úsměvem, že by jeden nevěřil...
Lea, web
06.10.2008 12:46
Tak ja se taky pridam:
My mame hroznou sosedku uz mnoho let, jednou vecer nekde hrala televize trochu nahlas a ona busila na nas (spici v obyvaku), vecne si chodi stezovat na sousedy do podniku, kteremu patri nas dum. Jednou si byla stezovat i na meho stryce, ktery na ni jednou po buseni zarval pres zed: "Jdi do pr****, ty krá**." Moc nepochodila, protoze chtela vedouciho,rekli ji, ze tam neni, tak chtela zastupce no a prisel muj strejda a tomu samozrejme nic nerekla.
Kdyz jsem byla mensi, svedla na me, ze jsem ji u spajzu vylila jedly olej. Lidi nad ni jsou nestastni, protoze na ne vecne busi a stezuje si. Kluk co tam ted bydli ma kralika a ona si stezuje, ze ten kralik dupe. Proste je to duchodcovska nemoc, doufam, ze ji taky jednou neonemocnim.
Ivet
06.10.2008 16:54
Soused alkoholik, který se už párkrát v opilosti pokusil zabít svou manželku, v noci vyřvává a když se mu nepovede dostat domů, tak tluče na ostatní dveře. A druhý den se usmívá a všechny nadšeně zdraví. Policie u nich byla naposledy na Štědrý den ráno. Snad jako jediný úsměvný okamžik mi přijde, když si pořídil exotickou ještěrku a vodil ji všude (hlavně do hospody)na vodítku, jednou ji tam zapomněl a klepal na všechny a ptal se po ní. Jinak ještě takový bonbónek, paní domácí, která když jde do svého bytu, tak přikládá ucho na dveře a kouká se do botníku, aby se ujistila, že si nevodíme domů návštěvy.
Jitka
06.10.2008 17:40
Když už teď bydlíme sami, máme skvělé sousedy. Až na puberťáky, kteří nezdraví :o). Ale ještě když jsem bydlela u rodičů, měli jsme na patře starou paní, která byla vždycky přitisknutá na kukátku, když slyšela, že přicházíme domů a nebo odcházíme. Byl to ale dobrý alarm. Nikdy se u nás nic neztratilo.
Zuza
06.10.2008 22:56
Děkuju vám za ty příběhy! Potřebovala jsem ujištění, že v tom nejsme sami, že nejsme jediní, kdo mají problémy se sousedy. Dobře, že nejsme jediní, blbě, že nás je víc :)))) (a musíme to řešit, snášet, trpět a prožívat) Přeju hodně sil a pevné nervy. Díky!
Archiv