Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Je deset. Sluníčko nesměle, ale přec osvětluje nesnesitelně mrtvé nedělně dopolední město. Po ulici nechodí lidé, vyjma těch, co venčí před paneláky své psy. Maximum stráveného času pobytem na vzduchu: pět minut. Jen co vykouří jednu cigaretu a honem domů k televizi. A k obědu a k svačině a návštěvě u příbuzných. Neděle je v roce jen jedna. Opakuje se každý týden a je beznadějně stejná. Tedy pro ty, o nichž tu hovořím. Aut jezdí málo. Rozdýchávám snídani v podobě horkého kakaa, chleba s máslem, solí a rajčátkem. Měřím si teplotu. Je mi teplo, sucho a trochu slabo. Ruce se mi zlehka třesou a neposedně poskakují po klávesnici vyhýbajíce se přitom tomu správnému písmenku. Nikterak mne to nerozčiluje, přestože za jiných okolností dohánělo by mne to pozvolna k zuřivosti. Trochu přeháním. K zuřivosti, spíš než neposedné prsty, dohání mne (a ne pozvolna) obloha našeho vánočního puzzle. Ještě stále není hotové. Mlýny už stojí v krajině, silnice se vine pod nimi, auta výletníků sem tam projedou kolem, leč obloha je stále jen zubatá roztřepená díra. 37,2. Vezmu si Acylpyrin. Vařím si dvě vajíčka na tvrdo. Nakrájím si zbytek rajčátek a papriku, smíchám s olivovým olejem, když budu mít štěstí, dochutím, v opačném případě donechutím a vpašuju tam ty vajíčka. Bude to něco jako salát. Předtím kuřecí polévka od maminky. Písmenková! Jakápak písmenka si tam asi dnes uvařím? Mohla bych vyzobat všechna z tohohle blogu a pěkně je ponořit do horké vody. Co jsem si nadrobila, to bych si snědla. Ale ne, raději ne. Včera večer jsem se probírala krabicemi s věcmi, které nevyhodím. Převážně jsou to papírky s rozličnými vzkazy, fotky, předměty na památku a dárky. Vyndala jsem si jojo. Moje krásný průhledný poloprofesionální jojo. Moc s ním neumím, ale ten pohyb nahoru dolů, ten nejprimitivnější pohyb pro jojového mistra mě uklidňuje. Jo... jo... nahoru... dolů... od sebe... k sobě... stereotyp... relaxace... uvolnění... jo... jo... neděle... elěden... neděle... elěden... jo... jo...

No jo, musím zkoušet na flétničku, na kytaru a na metalofon, tak se zatím mějte pěkně!

Neusínejte na vavřínech, když je neděle, upalujte ven a užijte si 5. březen! Ulice jsou jen vaše, málokoho tam dnes potkáte. A to je výzva, ne?