Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Nemám moc ráda rodinné návštěvy. Nikdy se to neobejde bez pusinkování svraštělých tváří babiček a tet a bez otravného dotírání jejich rozmazlených domácích mazlíčků. Neděle je takovým tím dnem, kdy se to zkrátka sluší a člověk už je s tím tak nějak smířen a vyrovnán, ovšem stane se, že z nějakého důvodu připadne tato "milá morální povinnost" i na jiný den než obvykle, nejhůře na den všední, a to pak s člověkem nepřipraveným může solidně zacvičit. Mě tato nečekaná navštěvovací povinnost zastihla zrovinka ve čtvrtek. Důvod, proč byla rodinná sešlost svolána právě na tento den je nejasný a zůstane navždy nezodpovězený.

Po uvítacím ceremoniálu, jenž se (kromě zmiňovaných pus) neobejde rovněž bez připomínek typu:
- "To je dost že se taky ukážeš, kráčmero"
- "Ty jsi zase vyrostla, kdy se budeš vdávat, co?"
- případně (a to je nejhorší) "No vidíš, jakej máš pěknej kokrhel na hlavě, to ti sluší...!"
po takovéto "bezelstné dobrosrdečnosti" odebere se zpravidla společnost do obývacího pokoje. Zde se pak, v duchu aktuálních "bleskových" událostí, vleče celé odpoledne nekonečným hlemýždím tempem. Na programu jest: káva/čaj, zákusek v podobě ovocného či krémového koláče, obložené chleby k pozdní svačině a :
"Vemte si ještě. Zuzko, vezmi si!"
"Já nechci..."
"Ale vezmi si, přece se to nevyhodí, no, vezmi si, na tu máš talíř..."
"Já nechci babi, děkuju, nemám chuť."
"No tak si vezmi aspoň sušenku k tomu čaji, na, na ať nemáš samotnej čaj..."
"Hm, díky, babi."

Následují obligátní témata v závislosti na ročním období a aktuálním televizním programu:
- "Co houby, rostou?"
"A jak! Já chodím tadyhle za barák, ale většinou najdu jen dvě tři seschlý babky. To víš, starej Bulík nemůže ráno spát, vstává v pět a ty houby, ty jsou všechny vod něj vysbíraný!"
- "Koukali jste se včera na Vyvolení? No já teda, já vám povím, já už jsem tak zvědavej jak to bude, představte si, všechny programy od osmi kvůli tomu přesunuli. Celý to nabourali kvůli těmhle Vyvoleným a těm... - Big Brother"
- "V kauflandu tuhle měli akci, já si vám tak rád čtu ty reklamní prospekty, já to čtu jako časopis. Voni nám je asi kradou ze schránek, protože jediný my z celýho baráku nikdy nemáme ty papíry ve schránce!"

Kolem šesté hodiny, někdy i dříve, to podle toho, jestli dávají něco v televizi nebo se hraje fotbal, přichází dlouhý čas loučení:
"Tak ahoj a zas se ukaž! No vidíš, hezkou máš tu mikinu, tu máš novou?"
"Ani ne, tu už mám dýl...Tak ahoj, babi..."
"No... tak pa, pa (pusa)"
"Ahoj."
"A pozdravuj doma!" (na chodbě)
"Budu, ahoj!" (scházím po schodech)
"Ahoj... Jo, počkej, nechceš nanuka na cestu?"
"Hm, tak jo." (vybíhám schody)
"Tak na - ahoj." (na chodbě)
"Ahoj." (cestou po schodech)
"Ať ti to neujede, pospěš si."
"Neboj se." (u vchodu do domu)
"Ahoj!" (stále čeká na chodbě)
"Ahoj." (a jsem venku)

"Uu, Uu!" (mávání z okna)
(zavám a už se neohlížím)
"Jdu. Ahoj!"