Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Nedělní odpoledne se nezřídka podobají. Nevím proč, ale je to stejné jako vždycky. Alespoň mně to tak připadá. Sotva se rozední, už se stmívá, sotva vstanete, už je oběd, sluníčko není, stejně jako hory na obzoru se ztrácí v mlze, uslintané chodníky baví žížaly a hlemýždě a všude je podivné beznadějno, prázdno, šedo. Jako by celý den byl jedno velké čekání na pondělí, kdy už nemá cenu nic začínat, nic dělat, protože zítra je stejně pondělí a práce, škola, povinnosti... NEMÁM TO RÁDA a nechci se tím nechat ovlivnit! Je to boj, boj o dobrou náladu, v němž já jsem bojovník proti prázdnotě. Dneska trochu prohrávám. Ale i tak to nemá se mnou tak úplně snadné. Bojuji proti neděli všemi možnými dostupnými prostředky: nedělní pohádkou, heřmánkovým čajem pro dobrou náladu a očistu těla, veselou hudbou, procházkou, dezertem ve formě banánu a jablíčka politého čokoládou, těšením na zítra... Ano, čtete dobře - těšením! Proč si neudělat z nepříjemnosti výhodu? Stačí se otočit, postavit na hlavu a uvěřit, že i ta neděle může být hezká. Jen dávat pozor na žížaly a hlemýždě na chodnících, aby je ta má "vybojovaná radost" nestála život... Jak to máte vy v neděli? Nedejte se! A hele, sluníčko!