Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Znáte takové ty froté pantofle IKEA za 50 korun? Prodávají se v různých barvách, jsou měkké, podrážka z molitanu, a když má někdo větší nohu, oddělá jedny do týdne. To je případ Kuby. Po zkušenostech s těmito opatřil si u Bati opravdové domácí pantofle s gumovou podrážkou a jakoby usňovou uzavřenou špičkou. Nevěřili byste, kolik týdnů Jakubovi stačí k tomu, aby i takto fortelné papuče oddělal. Přesto na něj působí jakousi magickou silou, která mu je nedovoluje sundat z nohou. Nejraději by v nich i spal. Zatímco pantofle se na jeho noze den ode dne znatelněji rozpadají, hnědnou, trhají se a odlepují, vložka uvnitř se už dávno shrnula, o sešlapaném okraji otevřené paty raději ani nemluvím, Jakubova náklonnost, upřímné sympatie a snad i jakási solidarita s nimi úměrně tomu sílí. Naproti tomu mně ikeácké pantoflíky padnou na nožku jako ulité, o čemž svědčí i nesrovnatelně vyšší délka jejich života, narozdíl od Kuby. Čím déle je mám, tím více i mně přirůstají k srdci. A k noze, samozřejmě. Každé ráno se těším, až si v nich dlažbou z koupelny vychlazená chodidla zahřeju. Když jdu do práce, čekají na mě v předsíni odložené na pruhovaném běhounu, a když se vrátím, vítají mne s otevřenou náručí. Tedy vítaly. Až do čtvrtka. Ve čtvrtek večer jsem s hrůzou zjistila, že mě na koberečku čeká  jen jedna. Jedna jediná! Pohlédla jsem tázavě na Kubu a dostalo se mi následujícího vysvětlení: "Zuzí, víš, já jsem tady dneska trochu uklízel. Všude byly vlasy a prach, tak jsem si řekl, že trochu vysaju..." Bleskově jsem zanalyzovala možné příčiny zmizení pantofle, načež jsem od pohlcení vysavačem vzhledem k velikosti boty upustila. "No a já  přece vždycky taky vyklepávám ty koberečky, když luxuju. Takže jsem je všechny vyklepal, i tenhleten v předsíni, no a víš... jak jsem ho klepal z okna, tak... jsem si asi nevšiml, protože tam byla tma a pantofel je černá... že v něm asi byla nějak zabalená nebo co... takže... když se vykloníš, tak ji támhle dole v tý mezeře, jak se tam nedá nikudy vlízt, uvidíš, jak tam leží." Vyklonila jsem se tedy z okna a skutečně tam ta pantofel leží. Co jsme spolu všechno zažily! A teď tam bezmocně leží. Kuba mi hned vyndal ze skříně rezervní, fialové, úplně nové, koupili jsme je do zásoby, takže se teď s těmi novými spřáteluji a tu starou z okna pozoruji, jak na ní působí venkovní vlivy. Jsem zvědavá, co s ní za pár měsíců vítr, déšť, sníh, mráz a jinovatka udělá. Je mi jí líto, nikdy venku nebyla. Aspoň jí zamávám, aby věděla, že jí děkuju za všechno teplo, které pro mé nohy udělala.