Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Zapomněla jsem odkódovat stacionář. Vtrhla jsem suverénně do jídelny, když jsem uslyšela ten pronikavý pištivý zvuk. PÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ! Na setinu vteřiny jsem strnula, a pak se vrhla k číselníku, abych to celé umlčela. Umlčela. Jen červený bod narušení nezhasl... Ani v mém nitru, ani na displeji. Slyším, jak se v centrální budově rozhoukal alarm. Pane bože co mám dělat? Zavolám tam. Musím tam zavolat, aby věděli, že se nic neděje. A taky bezpečnostní agentuře, aby probůh nejezdili. Hledám telefonní číslo. Kde je to proklaté číslo? ČÍÍÍÍSLOOO!!! Alarm v centrální budově ztichl. Rozhostilo se dusno. Š mátrám jako cvok po nástěnce s telefonními čísly. Není tu. Sakra, proč tady není?! Crrrrrrrrrrrrrrrr, telefon. "Prosím? Ano, dobrý den, omlouvám se, to jsem byla já, nic se neděje, zapomněla jsem odkódovat. Už je to v pořádku. Já vím, že by nebylo dobré, aby přijeli. Nemáte, prosím vás, telefonní číslo na bezpečnostní agenturu? Děkuji. Ano, ano, mám. Děkuji. Nezlobte se. Nashledanou..." Vytáčím telefonní číslo. "...volané číslo neexistuje..." zkouším to znovu. "...volané číslo neexistuje..." tak znovu. "...volané číslo neexistuje..." to není možné! Zavolám zpátky, jestli mi nadiktovali dobré číslo... No jo, ale oni přece volali mně! Já to číslo nemám. Co budu dělat? Co když už jedou? Internet! Zkusila jsem zadat název bezpečnostní agentury, která, pokud vím, hlídá všechny objekty naší společnosti. Výborně! Ani jedno telefonní číslo uvedené na webu se neshoduje s číslem, které mi nadiktovali do telefonu. Nevadí. Dispečink. Volám... "Dobrý den, já jsem omylem spustila alarm. Nezlobte se, nic se neděje, nejezděte, děkuji. Jmenuji se... Společnost... děkuji. Nashledanou." UUUUUUUUUFFFFFFFF. Nic neplatím. Nic neplatím! Nepřijedou. Ulevilo se mi. Ráno se dál plazilo svým obvyklým tempem. Přicházeli další klienti a další zaměstnanci a byla svačina, a pak bylo deset hodin, když zazvonil stacionární zvonek. Jdu otevřít. "Dobrý den, sháním paní..." "Ano, to jsem já. Co potřebujete?" "Já jsem z bezpečnostní agentury. Vy jste k nám dnes volala?" "Ano, ale prý je to v pořádku..." "Ano, v pořádku, ale vlastně, víte, zas tak docela ne. My spravujeme všechna střediska vaší společnosti. Všechna máme zapsána včetně adres a kontaktních osob..." "Aha, no, víte, já jsem zapomněla odkódovat. Ještě se mi to nikdy nestalo, nezlobte se, řekli mi, že je to v pořádku..." "No to já nevím, víte, vaše středisko u nás zanesené nemáme. Ani vaše jméno. Dispečerka vůbec neví, že nějaký stacionář u botanické zahrady existuje. Slyšela název společnosti, tu zná a zbytek odkývala s tím, že si vás najde ve svém seznamu, až hovor skončí, a zruší poplach. Jenomže my vás tam vůbec nemáme. Vy jste totiž hlídáni úplně jinou bezpečnostní agenturou." "Vážně???" "No, takže vy jste sice odvolala poplach, ale úplně na špatné agentuře, což je vám k ničemu..." "Aha. A tak co myslíte, že mám teď dělat?" "No v prvé řadě bych tam zavolal a zjistil, jak to, že nepřijeli. Přeci když vám houkal alarm a nikdo to u nich neodvolal, tak by měli přijet." "No, to je pravda, ale asi jsem to včas odkódovala..." "No, to je možné. Ale víte co, promluvte si s paní ředitelkou tohoto objektu, kde mimo jiné sídlí i váš stacionář a zeptejte se jí, kolik té agentuře platí a jestli by nechtěla přejít k nám... Víte, udělali bychom jí cenu..." Vizitka, telefonní číslo a ujištění, že pán se ještě ozve... Vrátila jsem se do kanceláře a zkusmo vytočila ještě jednou číslo, které ráno hlásilo, že neexistuje... Vyzvánělo. Nikdo ho však nezvedl. Tak nejenže jsem způsobila poplach, nahněvala paní ředitelku a odvolala ho na jiné agentuře, nakonec mám být ještě dealerkou. Některé situace jsou zkrátka neuvěřitelné.