Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Zapomínám zalévat květiny. Není to způsobeno žádným druhem nepřátelství, to já si jen nevzpomenu. Stejně jako s vařením. Nikdy si nevzpomenu, že vařím. Pokaždé jídlo spálím. Je to se mnou hrozné, zvláště když si uvědomím, že jsou na mně chdinky zelené závislé, a že potřebují mou pomoc a já jim ji zkrátka neposkytnu. Naprosto se to vylučuje s mým povoláním - s mou pomáhající profesí! Ostuda. Mám moc ráda květiny. Ráda si je prohlížím, obdivuji se jim, promlouvám k nim, očuchávám je a bůhvíco ještě (však mě znáte) ale nezalévám je. S výjimkou kaktusíků si sázím květiny vlastní, nikoliv kupované v květinářství. Pěkně si je vypěstuji ze semínka nebo z odřezku, stanou se tak mými přítelkyněmi, společnicemi a spolubydlícími. Doufám, že budou-li od malička zvyklé na můj režim zalévání, pochopí, jak mají ve svých květináčcích šetřit vodou a přečkat období sucha bez újmy. Vzpomenu si asi tak třikrát až čtyřikrát v měsíci. To už na mne volají z dálky a vysílají pichlavé pohledy, jimiž se mne snaží přimět k jednání hodnému majitele květin - totiž k zalévání. Neštěstí je, když obdržím květinu darem. Jako nedávno. K vánocům dostala jsem hned dvě. Do bytu! Jenomže... Jedna právě skončila s kvetením, dle mého soudu to doslova zabalila poté, co přišla na to, že mne svými květy neoslní a nevyloudí si jimi na mne více vody (přitom já jsem byla kvítky oslněna, ale bohužel nedbala volání po vodě). Druhá je palmička, ta se zatím drží. Snad přezimuje, či co. Dnes ráno jsem opět hekticky všechny zalila a všem se omluvila, neboť mne jejich nářek doslova probudil ze sna. Aloe má místo svěžích zelených listů šedavé a dokonce jsem objevila, že mu v květináčku vyrůstá houbička! Tu jsem odstranila. Palmička datle, jíž jsem si zasadila na základní škole, a která je nejstarší spolubydlící v mém pokoji, se ztěžka opírala o bambusovou tyčku jako stará babka o svou berli a prosila: "Pít... Pít...!" A Zůza vstala a dala jí vodu. Promiň, Datle...