Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jste zde: Zuzy blog / Mé ach jo / Slzy

Slzy

28.11.2005 | Mé ach jo

kap...

Když jsem byla malá, bála jsem se zlých lidí. A nebezpečných věcí. Třeba i rybí kosti. Bála jsem se, že když jím rybu, že umřu na kost. Někdy mě zaškrábalo v krku něco tvrdého z ryby a já hned panikařila a v duchu si říkala - tak a teď je to tady, pojedu do nemocnice. Nebo mi vyšplíchl například jar omylem na rty, či zasvítilo ostré světlo svářečky do očí, když jsem se na ni zvědavá dívala, a hned jsem se bála, že se otrávím nebo oslepnu a půjdu do nemocnice a případně tam umřu. Byla jsem hubeňourek od přírody a moc jsem nechtěla jíst, neměla jsem zkrátka hlad. Mnohokrát mi vyhrožovali, že půjdu do nemocnice, když nebudu jíst, dostanu tam kapačku a nechají si mě tam. Bylo to pro mě hrozně stresující a často jsem kvůli tomu večer brečela, protože jsem za nic na světě nechtěla umřít ani jít do ozdravovny nebo do nemocnice. Bála jsem se, že budu pryč od svojí maminky a že mi bude smutno. Nikdy se to nestalo. Nikdy jsem tam nemusela. Paní doktorce jsem vždycky slíbila, že budu pít ráno kakao, abych trochu přibrala a ona mě do ozdravovny neposlala. Moje slzy byly vždycky horké a pálily mě do tváří a polštář byl od nich studený a mokrý, tak jsem ho otáčela. Slzy olizovala, dokud mi nezkrystalizovaly na tvářích a v koutcích očí. Plakala jsem potichu, aby mne nikdo neslyšel a v duchu si přála, aby mě někdo slyšel a přišel utěšit, že se nemám čeho bát, že nikam nemusím. Styděla jsem se za to, že se tolik bojím. Dnes jsou mé slzy pořád horké a slané a pořád máčí polštář, ale už se nebojím nemocnice ani samoty bez maminky. Dnes je to mé přání. Už jsem dospělá. A přesto pláču.

Komentáře:

Muriel, web
00.00.0000 00:00

Bud rada. Ja takove pocity zazivam i dnes, a je mi skoro 20. Obcas mivam neidentifikovatelnej strach z toho, ze dostanu rakovinu a umru, nebo ze na nejakou chorobu umre moje mamka. Jsou to hrozny stavy. A co se place tyce, taky se to stava nezridka kdy, a nejen kvuli tomu. Predevsim kvuli mymu klukovi, ale to asi patri jinam;)

ghost, web
08.11.2005 22:05

I dospělí lidé pláčí. I lidé v nejlepším věku pláčí. I staří lidé pláčí. I muži (pokud jsou normální) pláčí. Pláč je přirozená emoce. Odplavuje z duše bolest. Člověku pomáhá. I proto vznikla pověst o Fénixovi, jehož slzy mohou člověku vrátit život.

vit, web , svajcr (zavináč) centrum.cz
09.11.2005 08:30

Pláč je dobrá věc, odplavuje z člověka negativní pocity, zlé emoce, strach, uklidňuje jeho mysl a tiší jeho bolest. Pokud se někomu chce plakat, byť je to jenom proto, že mu ujela tramvaj, ať pláče. Nemá smysl pláč zastavovat. Pláč pomáhá. A k tomu pořádně řvát a křičet, nahlas!!!! Vzlykat, štkát, polykat, dštít, sténat.

Wee-wees, web
09.11.2005 13:45

Ano, plakat nebo psát litanie :o)
plakat se musí, i když ani to občas člověku nepomůže...ale to ty, Zuzko, určitě víš.
Každopádně ti chci opět poděkovat nejen za zajímavý článek, ale i za krásný obrázek :o)

Apajda
03.02.2007 19:20

Jo jo, si dospela... Ja skoro taky. je mi 22, pomalu se odtrhavvam od rodiny, se svymi kamaradkami z detstvi a mladi se vidam tak jednou za pul roku.... Ted se mi dostalo do ruky 3 roky stary video ze Silvestra, vzpominky na to jak sme slavili jeste u tech kamaradek, nez byly donuceny se odstehovat... je to smutny, ale je to tak a my to neovlivnime

Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Slzy

Komentáře:

Vložit nový komentář:

Rubriky

Můj e-shop:

Archiv