Jste zde: Zuzy blog / Mé ach jo / T. 19.3.06
19.03.2006 | Mé ach jo
Ležel tam do půl těla odkrytý. Viděla jsem, jak má na těle přilepené ty senzory (nebo jak se to jmenuje) a připevněné všelijaké hadičky a tak. Viděla jsem jeho dlaň a prsty. Klidně spal.V podpaží teploměr. Má horečky. Dokonce se prý ale občas pokusí nadechnout sám. Jeho zorničky i víčka reagují, to jsou bohužel jediné dobré zprávy. Já ale věřím, že bude v pořádku. Že to zvládne, popere se s tím a uzdraví se. Nebude třeba jako dřív, ale uzdraví se. Zase bude dýchat sám. Moc si to přeju. Poprosila jsem sestřičku, jestli bych mu tam mohla nechat ten obrázek. Byla moc ráda. Nalepila ho na zeď vedle jeho postele. Kdyby se probudil a já tam náhodou nebyla, může se na něj dívat. Ještě bude asi dlouho spát. Chtěla jsem se ho dotknout, ale nemohla jsem. Chtěla jsem ho pohladit po ruce, ale bránil mi jakýsi zvláštní respekt. Zdál se křehký, přestože je tak veliký. Mohla jsem, ale nedokázala jsem se ho dotknout.
Přes den je to fajn, můžu se smát a prohlížet si ho, aniž bych z toho byla vyděšená nebo smutná, můžu se klidně na něj dívat a vyprávět si o něm s Jakubem, ale večer je mi smutno. Večer ho najednou v myšlenkách vidím bezbranného, smutného osamělého raněného bojovníka, jehož soupeřem je sobě on sám. Je to hrozné, že mu nemůžu pomoci. Je nemocný a musí si pomoci sám. Lékaři kolem něj chodí a starají se. Dobře se starají! Ale uvnitř je sám se sebou. Jen on. Jestlipak mě třeba cítí? Jeslipak se jeho duše vznáší pokojem a zdraví nás, co ho jdeme navštívit? Já myslím, že jo. A pak se zase vrací do něj, aby ho hlídala zevnitř.
Doporučte tento článek přes: linkuj.cz | jagg.cz | del.icio.us | bookmarky.cz | topclanky.cz | vybrali.sme.sk | mediablog.cz
Kuba, web
19.03.2006 21:13
Věřím, že bude dobrej zuzí.
Je to bojovník a dokáže se s tím prát!
A jsi moc hodná, žes mu tam dala ten obrázek, bude mít radost !
Jsi moc silná a statečná, jako on !
vit, web , svajcr (zavináč) centrum.cz
20.03.2006 09:32
Jedna lidská duše mi kdysi řekla, že všechny události jsou nám k něčemu dobré. Třeba teď nevíme, jestli jsou dobré nebo špatné, to se ukáže až za měsíc, za rok, za život. Stejně jako není ošklivého počasí, není špatných zpráv a zlých událostí.
imagine, web
20.03.2006 10:23
určitě se z toho dostane, Zuzy - naděje přece umírá poslední - a tvůj tatínek je určitě moc silnej!!!
Jája
20.03.2006 10:31
Všechno dobře dopadne, věř tomu!
Haspelka
20.03.2006 21:01
Je mi to moc líto Zuzy. Držím mu pěstí.
zuza
20.03.2006 22:14
Děkuju. Je tak těžké věřit a těšit se tím, že všechno zlé je k něčemu dobré, když jde právě o život někoho, koho máte rádi. Věřím, že časem poznám, k čemu to bylo dobré, teď to ale neutiší mou bolest. Teď chci jen aby byl zdravý. Pomáhá mi věřit v to, že se uzdraví a plánovat jaké to bude, až se uzdraví, co budeme spolu dělat jinak a tak. Až při zpětné rekapitulaci s odstupem času budu schopna říci, že to bylo dobré i pro jiné věci. Děkuji, jste hodní za podporu.
PS: moje teta mi to vždycky v těžkých chvílích říká: všechno zlé je k něčemu dobré a taky že co tě nezabije, to tě posílí a taky říká: máš na všechno. Věřím jí. Vím, že má pravdu, ale bolí to.
Archiv