Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Vrátily se mi vedlejší příznaky po injekční aplikaci očkovací látky proti klíšťové encefalitidě. Ach jo. Únava, bolest svalů, teplota, zvětšené uzliny na tříslech... Není to tak hrozné jako předtím, ale není to ani moc příjemné. Motá se mi hlava, až si chvílemi připadám, jako by se mi to, co právě dělám, jen zdálo. Dnes je to lepší. Snad už mě to přejde.
Ve čtvrtek jsem rozbila teploměr o opaskovou přezku. Leknutí, oslabení organismu a hlavně mýty a fámy o rtuti - to vše u mě způsobilo, že jsem (jako trdlo) vůbec nevěděla, co si počít.
"Kubí, já jsem rozbila teploměr! Co mám udělat?"
"To je dobrý, beruško, to nic, musíme posbírat ty kuličky..."
"Kubí, ale jak? Jak je to jedovaté?"
"Neboj se, není to zas tak hrozné. Musíme je posbírat a pak to bude v pořádku."
"Třeba vyluxovat?" navrhla jsem iniciativně, ale k akci jsem se neměla...
"Jo, podám vysavač."
"Kubí, cítím, jak se otravuju. Odpařuje se to do vzduchu, že jo?"
"Ale ne, ty trdýlko."
"A kutálí se to samo kam chce, viď?"
"Ne, to jsou jen nějaké hloupé pověry."
"A tomu vysavači to nebude vadit?"
"Ne, nebude, neboj se, tomu je to jedno."
"Kubí, a neumřeme, že ne?"
"NE, neboj se, jak tě to mohlo napadnout? Jdi si umýt ruce, hm?"
"Kubí, mně je špatně..."
"Ale ne, to není zas tolik jedovaté. To bys musela vypít teploměr. Nestrkej si ruce do tlamičky a bude to dobré."
"Tak jo. A určitě se nám nic nestane? Ani tobě?"
"Ne, Zuzí, nic se nám nestane."
"Kubí, je mi to líto. Nechtěla jsem ho rozbít. Byla to nehoda. Měli jsme ho odmalička. Ach jo, já jsem ti tak nespokojená..."
"No vidíš, už to je. Umyj si ruce a jdi si lehnout do postýlky."
"Tak jo. Ale stejně, Kubí, radši vyvětrám."