Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Komentáře:

T.
27.11.2007 09:50
Ahoj,
se ztrátami textů po odeslání prohlížečem a nepřijetí publikačním systémem by ti měl pomoci inteligentní internetový prohlížeč. Například Opera si toto "pamatuje" a pokud se vrátíš tzv. zpět, text by se měl opět objevit.

Myslím si, že pokud máte POVINNOST seznamovat klienty s jejich právy, mělo by stejné nařízení zajišťovat i sdělení jejich povinností, pokud práva využijí, a formální záruku, že byl daný problém pochopen. A pak i mentálně postižený člověk, chápající své povinnosti, by měl mít možnost využít svých práv.

vit, web , svajcr(zavináč)centrum.cz
27.11.2007 10:39
... Hezký mrazivý den, přeji,

maminka toho chlapce ze sebe schazuje zodpovědnost, kterou by měla mít jako první. Asi nedokáže s hrdostí přijmout, že nepoznala tak jednoduchou věc, že její syn má větší/menší boty. Je to opravdu záludná otázka, kdo je za koho zodpovědný, když ne kamarádi sami za sebe? Je to zrovna ten, kdo je jim nejblíže?

Jaký je duch toho člověka? Je to jistě člověk, který NENÍ zvíře. Jistě má nějaké city pro etiku, estetiku. Jistě má zodpovědnost, alespoň nějakou. Jistě dokáží cítit lítost. Ale je další otázka - DO JAKÉ MÍRY? Jistě bychom nalezli odpovídající věk člověka, na kterém se právě naši kamarádi nacházejí. Je-li to období 0-7 let, kdy se člověk dívá, pozoruje a napodobuje vše co vnímá smysly. Nebo je to období 7-14 let, kdy se rozvíjí myšlení, růst do výšky, uvažování, psaní písmen, školní věk, počítání... Nebo je to věk 14 - 21 let, kdy se projevuje láska, city, pocity, puberta, romantismus, revoluce???

Vit.

veronika
27.11.2007 13:55
Jsem ráda, že nejen já si myslím, že vychovávat děti by mentálně postižení neměli. Mají s tím často velké problémy i lidé duševně zdraví... Děkuji za tento článek. V.

reny
27.11.2007 15:03
Moje maminka ještě za socialismu pracovala v sociálním ústavu pro mentálně postižené děti a mládež. Byl to ústav netypický v tom, že ač ho řídil komunisty dosazený ředitel všechen ostatní personál byli řádové sestry z řádu Školských sester. Ústav to tedy byl vedený rodinně. Mentálně postižení někteří již ve věku přhodně přes dvacet byli setrami povážováni za duchem stále malé děti, které jsou velmi milé Pánu Bohu. Sestry byly pevně přesvědčené, že právě pro mentálně postižené platí verš z Bible ve kterém je psáno: "Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské". A podle toho se k těmto lidem/dětem taky chovaly. Měly je opravdu upřímně rády, moje maminka říkala, že jako svoje opravdové děti, ale nikdy si nemyslely, že tito lidé/děti můžou všechno, vždyť jsou přece chudé duchem. Ráda na svoje návštěvy v ústavu před více jak 25 lety vzpomínám, vzorné čisto, pohoda, spousty legrace, domovská atmosféra. Zažila jsem tam skvělé mikulášské zábavy, trhala jsem s dětmi na zahradě rybíz a pochutnávala si spolu s nimi na skvělých pochoutkách, které pro ně vařily sestry kuchařky. Myslím, že tenkrát byli ty mentálně postižení v tom ústavu velmi spokojeni. Ale nesměli kouřit, ani pít alkohol, ani žít spolu sexuálním životem. To sestry nepovažovaly za správné.

veronika
28.11.2007 09:59
Reny, děkuji za tvůj příspěvek, přesně tak si totiž představuji, že "by to mělo být". Nevidím důvod, proč ment.postiženým nabízet určitá práva, o která mají poté zájem třeba jen proto, že jim byly nabídnuty... Děkuji

reny
28.11.2007 14:27
Já jsem taková sběračka příběhů. Tak přidám ještě jeden z vesnice, kde žila moje babička. Hned nejbližší sousedi přes zahradu byli takoví sociálně slabší manželé, kterým se narodila mentálně postižená dcera. Byl jen takový ten "lehčí" stupeň na úplně první pohled to na ní nebylo vidět. Byla zbavena svéprávnosti a před zákonem ji zastupovala její matka. Ta matka jí ale nechala dělat si v podstatě co chtěla. Ta žena, dnes ve věku kolem šedesátky, se stihla 4x vdát a přivést na svět čtyři velmi postižené děti, které jí musely být odebrány, neboť se o ně v žádném případě nedokázala postarat a nebyla toho schopná ani její matka v té době už ve vyšším věku. Samozřejmě ti její manželé byli také na hranici buď mentálního postižení, nebo jeden byl pro změnu jakýsi recidivista, který neměl kam jít po propuštění z vězení. Ta žena je velmi přátelská a dá se s ní hezky popovídat, je schopná se postarat jakž takž o sebe, dnes její rodiče už nežijí. Ale děti, které se jí narodily budou už do smrti žít v různých ústavech každé v jiném, nikdy nepoznají ani svojí matku, ani svoje sourozence. Podotýkám, že to poslední se narodilo ještě před rokem 89.

veronika
28.11.2007 17:57
Reny, uf, to je smutnej příběh :-(

Terka
29.11.2007 10:26
Také souhlasím s tím, že by mentálně postižení neměli mít děti. Je to asi divné, někomu odebrat právo mít děti, ale děti se rodí (nebo by měly rodit) z lásky dvou lidí, z touhy po tom, něco tu po sobě zanechat, z pocitu, že chce dál předat svoji lásku. Copak mohou mentálně postižení svému dítěti něco předat? Mohou mu něco nabídnout? Budou mít dítě, o které se nebude starat nikdo jiné než stát.... Může to vypadat, že jsem proti těmto lidem zaujatá, ale není tomu tak. Sama jsem jeden čas pracovala v jednom stacionáři a tato práce mě doopravdy bavila....

Evule, web
29.11.2007 12:15
to reny: Vážně byla zcela zbavena svéprávnosti? To by pak nemohla ani uzavírat manželství. Nebyla ve svéprávnosti jen omezena? Vycházím teda jen z toho, jak je ta úprava teď.
Jinak pokud není mentálně postižený svéprávný v plném rozsahu, nemůže mít rodičovskou zodpovědnost za svoje děti. Ale soud by mohl takovému dítěti přidělit jako opatrovníka třeba jeho prarodiče...
Teď si troufnu trochu na tenký led, když řeknu, že je sice hezké, že tito lidé mají právo mít rodinu, ovšem u některých může být přece celkem vysoké riziko, že se jim také narodí děti s nějakou poruchou. Přitom v průběhu těhotenství se i u "normálních" matek dělají různé testy, jestli je plod zdravý, a pokud se přijde na nějakou vážnou poruchu, je matce nabídnuta možnost interrupce. Tím nechci říct, že nějak propaguju eugeniku, to vůbec ne. Rozhodnutí je na každém. Jen to, že si mentálně postižení nemusí plně uvědomit dosah svého rozhodnutí mít dítě, tj. jak bude vypadat jeho život, kdo se o něj bude starat v případě, že bude stejně jako rodič odkázáno na pomoc druhých.
Ach jo, je to složité.

reny
29.11.2007 13:21
Evule: já to tak přesně nevím, když se to "dělo" byla jsem ještě docela malá holka. Vím, že jí zastupovala její matka a ta taky dovolila, aby se vdala a potom i rozvedla. Bylo to všechno ještě za socialismu. Dokonce jí po předposledním porodu bez souhlasu té matky dali jako antokoncepci danu, ale ona si za pomoci matky vymohla, že jí v jiném okrese vyndali a s novým manželem přivedla na svět to čtvrté dítě. Pak jí myslím rovnou v porodnici provedli sterilizaci, to by už dneska takhle snadně všechno nešlo. Třeba ta sterilizace to by bylo obrovské haló, ale jí už v té okresní nemocnici znali a prostě jaksi vzali spravedlnost do svých rukou. Ona moc chtěla mít s každým manželem z lásky dítě, ale potom nedokázala zajistit základní péči, byli podvyživené a silně zanedbané, museli jí je odebrat, ale nebylo to hned po porodu, vždy po pár měsících. Vždycky slibovali celá rodina, že tentokrát péči už určitě zvládnou, nezvládli. Myslím ale nevím, že po smrti rodičů jí tu svéprávnost vrátili, vím že pobírá nějaký důchod a stále bydlí v domku po nich, to by asi jinak sotva mohla.

Veru, vejik(zavináč)centrum.cz
03.12.2007 22:40
Ahoj Zuzko! Ráda bych se s tebou o něčem poradila, na něco zeptala...Poslala by si mi prosím na sebe nějaký kontakt...email nebo icq?.. :o)

zuza
04.12.2007 21:08
Ahoj Veru, můj email je besipka@centrum.cz

eva
08.05.2008 13:15
zuzko, ale jirka má přece právo mít děti... třeba na to sám přijde, že by je nezvládl, když nesplní nutné podmínky najít a udržet si práci, mít kde bydlet aj.).

Vložit nový komentář:

Jméno či přezdívka:

Email:

Web:

Komentář:



Opište kód (ochrana proti spamu):

Clickmedia webdesign.

• RSS zdroj
• Kontakt
• Děkuji všem, kteří čtou články až do samého konce :)
• Tašky přes rameno
• Dárky pro ženy
• Kabelky
• Peněženky
• Šperky