Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Premiéra dopadla výborně. Mělo to spád, vtip a spoustu dobrých hereckých výkonů. Lidé tleskali a my se klaněli a dnes dopoledne jsme opakovali představení pro školy. Hodinu a třičtvrtě vydržely děti v nabitém sále hlasitě komentovat naše repliky, výkony i kostýmy. Atmosféra jako na nádraží. Křičeli jsme jak jen to šlo, abychom byli slyšet, ale opravdu se špatně hraje, když musíte bez přestání překřikovat davy diváků, kteří o představení evidentně nemají zájem. Jsou rádi, že se nemusí učit, ale rozhodně to nebudou dávat najevo tichou vděčností. Bezradné učitelky sem tam vydaly ze svých hrdel polohlasné pšššššššššššššš! Jedna dokonce vstala a uprostřed představení, zatímco se odehrával na jevišti děj, promluvila nahlas takto: "Prosím vás, buďte zticha, tady jste v divadle, tak se podle toho chovejte." Na takovou výtku by zareagoval poslušností snad akorát Mach s Šebestovou, ale rozhodně ne naši dvanáctiletí diváci. Neuznávají ani základní pravidla slušnosti a divadelní etiky, jež diváky celkem prostě a automaticky vede k tomu, aby na konci odměnili hercovo snažení alespoň kratičkým potleskem, případně aby přinejmenším zůstali sedět na místech do konce představení. Naši diváci, jako v kině, ještě před titulky vstali a drali se k východu, takže jsme měli tu čest poklonit se poloprázdnému sálu a několika málo rozpačitým učitelkám. Byl to vskutku zážitek.