Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jste zde: Zuzy blog / Mé ach jo / Zřejmě nespolečenská

Zřejmě nespolečenská

23.05.2006 | Mé ach jo

mlčet

Nedokážu navázat kontakt s cizími resp. málo známými lidmi. Dnes přijel na návštěvu stacionář z Krupky, jenž patří rovněž pod naši společnost, jen je jakousi Krupskou pobočkou, zatímco my: Teplickou. Opékaly se buřty. Přijeli všichni, to znamená asi tak osm klientů a pět zaměstnanců. Osobně, za rok svého působení ve stacionáři znám každého tak tak jménem. Ideální situace jak se seznámit, že? Jenomže... Zůza není nikterak výřečná a při styku s cizím člověkem se sice dovede dost mile usmívat, ale to je asi tak všechno, co dovede. Zkrátka nevím, o čem se mám bavit. Co říkat? Čím zaujmout? Cítím se nanejvýš trapně, a tak se raději pokouším navázat kontakt s klienty v naději, že pak to snad půjde lépe. Ale ono ne. Zjišťuji, že ve stísněných prostorách našeho stacionáře je na mne 25 lidí příliš a začínám se jim vyhýbat. Uchyluji se do prostor, kam málo kdo chodí, uzavírám se do sebe a čtu. Ostatní se zatím skvěle baví, což jen umocňuje pocit vlastní neschopnosti a zbytečnosti. Pocit: co je na tom proboha tak těžkého, že ty to nezvládneš? Že se nedovedeš s nikým o ničem bavit??? Cítím se zmatená vším tím hlukem a neobvyklým dějem událostí, který jen stěží lze předvídat a připravit se na něj. Přitom návštěvu festivalů a akcí, na nichž je účastno několik tisíc diváků ustojím, myslím vcelku dobře, nemám z nich strach. Jen mne matou. Je to pro mě nepředvídatelná situace a cítím se zodpovědná za svůj rozhovor, který bych měla vést s někým z těch málo známých lidí. Párkrát jsem se pokoušela prolomit ledy a namísto vyhýbání vypotit jednu smysluplnou větu. Jednu jsem vypotila. Další provázela bohapustá tma. Tma v hlavě, prázdno, nejistota, neklid. Pocit trapnosti, studu a zoufalé nutkání někam se už konečně skrýt! Jsem mnohem lepší posluchač než vypravěč.

Komentáře:

imagine, web
23.05.2006 21:57

nejhorší je, když ty se snažíš a ten druhej odpoví jednoduchou větou, na kterou už jaksi nelze nic dodat - to je opravdu nepříjemný

Jirka*, web
23.05.2006 22:41

Možná jsi lepší posluchač než vypravěč, ale psavec je z těch tří asi nejlepší....8^) (Mně jednou máma řekla:"Ty až budeš chtít něco důležitého říct, tak to radši napiš!")

zuza
23.05.2006 22:50

já to tak dělám! opravdu! Nedokážu důležité věci říct, opravdu je píšu, je to pravda, maminku pozdravuj! :)

Chronikarka, web
24.05.2006 04:25

Ja myslim, ze mam ten samy problem. Proste se necejtim kdyz jsou okolo me lidi ktery neznam. Dokonce se na chvili stanu jakoby nemou a pripadam si strasne nezajimava a neschopna... Rikam si, jestli to muze byt vychovou??? Rodice vzdycky rikali, abych nemluvila, kdyz mluvej dospeli. Asi to znate... :o)

chloé, web
24.05.2006 09:37

Taky jsem se poznala, je to naprosto trefné. A nejvíc mě vždycky dorazí otázky typu "Proč pořád mlčíš?"

Ada, web
25.05.2006 20:14

:) Hele, Zuzo, neznáme my se ? Když to čtu, mám ti nějaké déja-vu...Ale osobně si myslím, že je někdy lepší mlčet a koukat, člověk zjistí spoustu věcí,které by mu jinak uniklo...Taky si někdy ve velké společnosti připadám sama...divné,ale je to tak.

mademoiselle Prosím, web
26.05.2006 06:23

Mám stejný problém. Navíc jsem ještě k tomu všemu stydlivá. Dokonalá kombinace.

S.
28.05.2006 18:51

Když se bavím a se mnou mé okolí, třeba i partner, je to v pohodě. Pokud třeba jen nějak blbě sedím, na rohu, opomíjená v diskuzi, už neumím navázat kontakt, jen sedím, koukám, občas se usměju, přikývnu, ale většinou už ani nevnímám o čem jde hovor a přeju si být někým jiným a někde jinde...

yeki
31.05.2006 13:15

uplne stejny pocity

Petr85, psorm(zavináč)email.cz
11.06.2009 23:16
Zcela s Tebou soucítím. V čem je můj hlavní problém nevím - jistě vím jen, že potíže s neustálými bolestmi hlavy mé snahy o komunikaci bezpečně hatí. S tím je pro mě velice těžké vnímat a neomezovat se jen na primitivní, nezajímavé a prázdné věty bez myšlenky. Absolvuji všemožná vyšetření bez výraznějšího výsledku, přemýšlím, pochybuji nad vším - možná je ta bolest jen duševní příčiny?? Společnost mi obvykle nedělá dobře, ale samota také ne ...je to začarovaný kruh, ze kterého nevím jak ven :-(

Zuza
17.06.2009 16:18
Já si hrozící izolaci od společnosti kompenzuji návštěvou hereckých kurzů. Lidé, kteří je navštěvují jsou velmi rozdílní a téma máme společné - naši hru. Jsem tedy pravidelně 1 - 2x týdně mezi lidmi a nejsem při komunikaci s nimi tolik ve stresu - ze začátku samozřejmě ano, ale když si zvyknete, chodí pořád ti samí... máme důvod se scházet a téma, o kterém se můžeme bavit a navíc společně vytváříme určitou hodnotu (pro nás) takže se to celé vyvíjí a mám z toho dobrý pocit. Jsem rozhodně introvertní, ale na jevišti nemusím vystupovat sama za sebe, nikdo nehodnotí Zuzu, ale to, co hraji. Postavu, která má dáno, co bude říkat, kam půjde, co bude dělat s rukama a to mi moc pomáhá.

Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Zřejmě nespolečenská

Komentáře:

Vložit nový komentář:

Rubriky

Můj e-shop:

Archiv