Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Ne vždycky jsem hodná. Někdy dokonce zlobím dost a někdy jsem nesnesitelně protivná. To přiznávám. Někdy jsem ale zase tak hodná, až se tím sama vyčerpám. A někdy je mi prostě tak dobře, že je všechno na světě úplně bezchybné a já jsem šťastná a jsem lehká a volná a usměvavá a to bývá vůbec ze všeho nejlepší. Nejhorší na tom je, že když nad tím tak člověk přemýšlí, zjišťuje čím dál tím víc, jak je sám k sobě nedůsledný a jak slibuje hory doly, aby je v zápětí hned druhý den vzal zpět a dopouští se toho, čeho slíbil, že se vyvaruje a ani se za to nestydí. Dětem to tak snadno neprochází, zlobíme se na ně a upomínáme je a vyžadujeme důslednost a přitom sami nejsme důslední. Letos jsem měla tři Mikuláše. Jednoho jsem se účastnila jako aktér (anděl) a druhého coby přihlížející. Třetí přišel k nám domů nepozorován a zmizel dřív, než jsem jej mohla vůbec zahlédnout. Po něm mi tu zbylo něco čokolád a od čerta cibule. "Tímto jsou všechny hříchy smazány, zítra začínáš nanovo. Jak s dobrými, tak se špatnými skutky," citoval Kuba údajná čertova slova. Moc dobře jsem věděla, zač je ta cibule. A dnes? Světe nediv se! Zlobila jsem zas. No, ale snad tím, že jsem pak byla hodná, jsem špatné vyvážila. Prvního Mikuláše jsme uspořádali na víkendovém pobytu pro kamarády z hudebního kroužku. Neměla bych se tím příliš chlubit, ale... no........... zkrátka jsem jako anděl svou roli ne tak docela zvládla. Opila jsem se záhy po nadílce rumem. Alobalová hvězda uvázaná obvazem mi přitom ještě visela na čele. V dobrém úmyslu jsem pak přemlouvala kamarády, aby se šli osprchovat, ať nejedou domů jako špindíry. Protože jsem však několikrát byla upozorněna na to, že neteče teplá a mé úsilí dostat zmateného Jiřího do vany začínalo být víc než naléhavé, uklidili mě přátelé na nějaký čas na samotku. Po příjezdu pak nejednou dávali k dobru, jak se ta slušná, hodná a tichá Zůza na pobytu v kostýmu anděla rumem opojila. Ve stacionáři jsme měli mikulášskou velkolepou! Dva čerti a dva andělé, nad nimiž vládl pevnou rukou Mikuláš vtrhli jako uragán mezi kamarády a ti se s hlasitým pískotem snažili zaujmout co možná nejskrytější pozici. Nejvíc nahnáno měla Romanka, která si zase nevzala podprsenku a bála se, že ji za to odnese čert. Plakala a nedala se přesvědčit, že jsou to jen převlečení lidé. Nakonec ji ukonejšil obdržený balíček dobrot od samotného Mikuláše.

Všechno dobře dopadlo. První sliby už jsem porušila a předsevzetí si nedávám ani na Silvestra, takže jsem, myslím, úplně normální smrtelník, nad kterým je třeba z nebe i pekla celý rok držet zdvižený prst. Je to tak správně. Malinko poučena vstupuji do nového roku bez hříchů. Uvidíme, co bude za rok touhle dobou. Kolik to bude cibulí...?