Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Empatie, tedy schopnost vcítění se a snaha porozumět jednání jiných lidí, je velice ušlechtilá vlastnost. Nezbytná při práci s lidmi. Při komunikaci. Při humoru. Při potřebě vyjádření lítosti. Je nezbytná pro získání důvěry i pro vyjádření vděčnosti. Je to schopnost ve správné chvíli být na správném místě v jakémkoliv smyslu. Tedy nejen ve smyslu dochvilnosti, ale především v umění vycítit v pravý čas, co se od nás očekává, či co ten druhý potřebuje a toto mu poskytnout. Domnívám se, že takovou vlastnost v sobě nosím. Bohužel se pohybuji na velmi tenkém ledě. Již nesčetněkrát se mi mé usilovně empatické jednání nevyplatilo. Buď jsem (dle slov "obětí mých empatických snah") situaci vyhodnotila nepřesně a má "nabízená pomoc či porozumění" nebyla přijata, nebo jsem v domění, že je to v dané situaci nezbytné, tak trošičku neřekla celou pravdu, což je velmi ošidné. Vymstilo se to.

Tragikomické, mami, ale ty rozinky, co jsi mi koupila, jako jednu z mála cukrovinek, které při své cholesterolové dietce bez výčitek smím, a které mi mohou vynahradit nezměrnou touhu po sladkém, bez něhož nevydržím a ty to víš, a které, jak jsem "vycítila," jsi mi koupila právě proto, abys mi udělala radost; tak ty hrozinky se nedají jíst. Jsou, popravdě řečeno, příšerné. Řekla jsem ti, že mi moc chutnají. Pamatuješ? Lhala jsem. Ty hrozinky jsou nejedlé kvůli obsahu konzervačního prostředku: E220 - oxidu siřičitého, jenž krom možnosti způsobit bolesti hlavy, astmatický záchvat či alergickou reakci, dává sušeným plodům nesnesitelnou pachuť síry, což jsem zjistila včera.

Jak se to stalo? Přivezlas mi je jako malou pozornost, a taky trošku zvláštnost (jsou totiž světlé), před měsícem z nákupu. Udělalo mi radost, žes na mě myslela a něco dobrého jsi mi chtěla dát. Uložila jsem je doma do skříňky vedle těch obyčejných tmavých, toho času načatých. Asi za čtrnáct dní jsi se mě zeptala, jak mi chutnají rozinky, cos mi koupila. Uvědomila jsem si, že jsem je ještě neotevřela, protože mám doma stále rozjedené ty druhé, ale přišlo mi vůči tobě líto ti říct, že jsem je ještě nerozbalila, takže jsem jaksi pohotově zalhala, abych ti udělala radost a řekla jsem: "Jsou moc dobré, mami."

Takže jsi mi včera přinesla domů druhý takový pytlík v domění, že jsou, jak jsem říkala "výborné." Mám tedy doma dvoje nejedlé hrozinky a můžu si za to sama.

Nevhodně aplilkovaná empatie mívá pro své nositele tragikomické důsledky. Dejte si na to pozor...

A ty, mami, promiň. :)