Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jsem NĚKDO! Jsem Zuzana Potočková, mám malý byt, který není můj, mám morčátko a taky mám svůj blog a několik málo známých, kteří něco umí a něco dobrého pro ostatní dělají. Mám nějaké zkušenosti s ochotnickým divadlem a mám také veliké odhodlání dělat něco pro druhé. Bohužel, stává se mi, že v té své touze po "blahu všech mých blízkých i vzdálenějších" spíš ubližuji, než pomáhám, ale myslím si, že zdárně usiluji o to, do budoucna být jen lepší ve svém snažení. Co mě nezabije, to mě posílí. Na otázku: kdo jsme; týkající se našeho zaměstnání, jsem na semináři minulý víkend odpověděla takto: "Jsem strom. Stojím tiše a pevně sama v sobě, na svém místě. Své větve nabízím k objetí i dovádění. Podle potřeby mohu se přiklonit na jednu nebo druhou stranu. Moc nemluvím, hodně si přemýšlím a snažím se kolem sebe šířit klid. Jsem pokorný, nebouřím se. Svou nelibost dám najevo zarytým stáním na místě s hlavou skloněnou. Jsem tu pro ostatní, ale i pro sebe sama. Mé srdce je schopno procházet minimálně 4-mi ročními obdobími."

Jsem NĚKDO! Mám spoustu špatných i dobrých vlastností. Když pláču, často se pokouším o úsměv a když se usmívám, často se o mě pokouší pláč. Nekoušu si nehty, zato jejich okolí ano. Cloumá mnou takzvaný neuromotorický neklid, neboli neustálé nutkavé podupávání si nohou. Při jízdě městskou dopravou si často zuby lehce "vyťukávám" rytmus nějaké písně, co mám zrovna v hlavě, či se naladím přímo na melodii daného dopravního prostředku a do jeho rytmu si podupávám a "pocvakávám". Taky si prostě a jednoduše zpívám. Někdy i mluvím sama k sobě. Když jsem hodně ve stresu, občas mrkám víc, než je zdrávo a hýbu nosními dírkami. Nedá se to dost dobře potalčit.

Jsem NĚKDO! Vlastním několik hudebních nástrojů a taky jedny hlasivky. Strašně ráda si jimi vybíjím energii a nabíjím se novou. Zpívám. Mám taky jeden budík a spoustu hodinek, které nejdou. Kam taky. Zachránila jsem tři anděly, jednoho velkého a dva malé. Nedoufám, že mi to jednou oplatí.

Jsem NĚKDO! Dokážu se zapřít a jít za svým cílem, pokud to má opravdu smysl. Dokážu taky být líná a vymlouvat se a dělat všelijaké pitomosti, abych se vyhla tomu, co je důležité ale zároveň mně nějak nepříjemné. Umím být zlá a protivná, stejně jako hodná, laskavá a veselá. V určitých situacích dovedu říkat nahlas věci s tak surovou upřímností a ledovým chladem, až se kolikrát sama sobě divím, kde se to ve mně vzalo. Někdy jsem k věcem hodnější než k lidem a to mrzí. Nenávidím slabost.

Jsem NĚKDO! Když miluji, létají mi z hlavy motýli roztodivných barev! Zářím a svítím jako baterka, co jsem dostala k Vánocům. Když jsem v koutě, krčím se a křičím a kopu nohama a když jsem sám (sama), rozprostírá se ve mně nekonečné prázdno. Když nejsem sama, vlastním v sobě nekonečné plno, přičemž obě tyto varianty se dokáží vzájemně tolik prolínat, že je skoro jisté, že právě teď jedno takové poloprázdno/poloplno sedí před vámi a píše a píše a píše... Zběsile, vášnivě, samovolně, bezděčně, klidně, tiše, neviditelně...