Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Včera se u nás konal Majáles spojený se dnem Země. Sešla se tam spousta podivných lidí, a že jsme šli s Kubou okolo, taky jsme se na chvilku zastavili podívat. Chlapec s dlouhými vlasy spou s dalšími několika dívkami tančil bosý na zámkové dlažbě před podiem a v okolí bylo rozmístěno přibližně osm osvětových infopanelů. Přečetla jsem je všechny. Dozvěděla jsem se, že mám mýt nádobí jen ekologicky šetrnými mycími prostředky (to ještě jde), že mám jezdit na kole a ne autem (to už je horší, ale snažím se používat jej zřídka a chodím pěšky) a vůbec bych neměla kupovat potraviny dovážené z jiných zemí (to už je moc). Musím na svou obhajobu říci, že se snažím nezatěžovat životní prostředí, nebýt nikomu naobtíž a podle svého "zdravého" rozumu se chovat šetrně. Jíst ale pouze ovoce a zeleninu u nás vypěstovanou by pro mě znamenalo značné zdravotní komplikace. Neříkám, že stříkaného a GMO největší krajíc, ale kde vezmu šťavnatá jablka, pomeranče, banány, papriky, rajčata a citrony do čaje?  Nemám v okolí možnost jiného nákupu, než v supermarketu. Naše zastupitelstva (která povolují stavby supermarketů), náš ekonomický růst (rozšiřující se globalizace) nám zlikvidoval obchůdky s ovocem a zeleninou, téměř vyhubil i řeznictví a o obchodech s výhradně mléčnými výrobky ani nemluvím. Nemůžu začít u sebe, když není odkud čerpat. Plat zaměstnance občanského sdružení mi rovněž neumožňuje nákup pouze produktů označených jako Bio. A mezi námi i některé to Bio se dováží. Co jde, nakupuji české, ale co nejde, toho se přeci nevzdám. Nechci moralizovat, probůh, to vůbec ne. Je dobře, že se o tom mluví, že se nám říká, co máme dělat a jak se můžeme chovat lépe. Chybí mi ale pozitivní vzory. Nikde není vidět opravdová touha po změně. Jak známo, činy potřebují motivaci a čím dlouhodobější, tím musí být motivace větší. Budu-li celý život jezdit na kole, co je mým motivem? Neustále narůstající smog města? Rakovina plic? Kdo mi ukáže, čemu jsem prospěla, když jsem jezdila kolmo? Prospěla bych sobě, nebo snad společnosti? Přemýšlela jsem nad těmi dováženými potravinami a došlo mi, že chovat se striktně ekologicky, nikdy bych neochutnala rýži. Nikdy bych nejedla lososa a už vůbec bych neznala kávu, čaj ani čokoládu. A čaj přeci je nám všem tak blízký. Mnozí z řad ekologických aktivistů nebo sympatizantů jsou zároveň čajovými gurmány a znalci...

Zlobím se na stát, že nám nedává motivy. Že podporuje vytěžování uhlí a ropy. Že prodává elektřinu. Že nestaví ve městech cyklostezky (až na výjimky), a že podporuje dovoz a vývoz naúkor soběstačnosti.

Kuba mi včera odpoledne řekl, že přírodě nejvíc prospějeme, když tu vůbec nebudeme. Takže, přátelé, umírejme.

(Tento článek byl napsán s notnou dávkou nadsázky. V žádném případě se nechci nikoho dotknout ani stáhnout na špatnou cestu. Buďme šetrní k životnímu prostředí!)