Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Zuza byla na přehlídce amatérských divadelních souborů. Tento víkend. Do poslední chvíle myslela, že nepojede. Nastydla.

Spala jsem ze soboty na neděli u sestřenice Lucky a bylo to fajn. Byla jsem unudlaná, ona taky, celé sobotní odpoledne jsme pod jednou dekou koukaly na filmy, jedly čokoládu, smrkaly do kapesníků, které jsem přivezla namísto dárků a povídaly si. Bála jsem se neděle. Bála jsem se poroty. Bála jsem se konkurence. Bála jsem se rýmy. Bála jsem se okna v hlavě. Naštěstí rýma byla už jen taková rýmička, okno spíš jen takové okýnko a porota tvrdá, ale upřímná a vlídná, takže kritika ani moc nebolela. Můj - v jedné scéně naruby svetr, s úsměvem komentovali jako vcelku nezávadný, dokonce jsem prý mohla zaimprovizovat a svést svůj omyl na roztržitost z rozčilení v dané situaci. Hru jako takovou přirovnali k telenovele první kategorie (scénář je dílem našeho kolegy ochotníka). Věděli jsme, že má své nedostatky, ale porota ji bez mrknutí oka zařadila mezi nejlacinější bulvár. Musela jsem se smát. Mezi Agátou Christie, Gogolem a Jiráskem naše představení suverénně vyniklo. Negativní reklama zafungovala. O to překvapivější byla chvála hereckých výkonů kolegy Romana a mých (doteď tomu nemohu uvěřit), kterou jsem dlouho považovala spíše za zdvořilostní (takové to: abychom pouze nekritizovali...). Když ale Roman přijel z Prahy v pondělí nad ránem s diplomem, rozhostil se ve mně pocit slavnostní, až oskarový. Mé první papírové ocenění sedmiletého ochotničení...