Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jsem od přírody velmi pořádná. Mám ráda všechno srovnané a pěkně úhledné. Dokonce jsem na základní škole byla na prvním stupni dávána za vzor ostatním spolužákům, jak mám pěkně srovnané věci v lavici. Taková já jsem byla v první třídě šprtka! Ovšem úklid jako takový zase mezi mé koníčky nepatří. V součastnosti mám ve svém pokoji úhledný nepořádek, ale je to z jednoho důvodu, o kterém příště... Když mám brát léky, beru je pravidelně, dokonce ve stejnou hodinu, dokonce i ve stejnou čtvrthodinu, když mi první lék zrovna nevyšel do celé. Podvědomě se ráno budím dřív, abych si ho nezapomněla vzít. Je důležité mít ve věcech pořádek a dělat je systematicky. Tím se dostávám k problému s adventním kalendářem. Od prvního prosince pečlivě vyzobávám den za dnem barevná okýnka s veselým obrázkem a čokoládou uvnitř. Abych si užila to pravé napětí, pokaždé prázdné okénko zavřu. Druhý den hledám jako poprvé. Je to zábava, jenomže... Se mi nějak přihodilo, že jsem se letos nadlábla cukroví, až jsem přestala mít na čokoládičky chuť. Někdy dokonce několik dní zpětně. To je potom dilema, jak dorovnat, aby všechno bylo tak, jak má, když člověk nemá na čokoládu ani pomyšlení a to, co bylo, dávno není... Zkrátka jsem je snědla zpětně. (Ježíšek to jistě viděl.) Kalendář je jednou kalendář a musí se ctít. Jenomže... Mně teď, po Štědrém dnu, zbylo jedno okýnko s čokoládkou. A je to ta nejvýznamnější: 24-ka. Jak já to mám dorovnat, když 24. už bylo a Ježíšek už nepřijde? A já tu na něj mám jakoby stále schované to těšení pod políčkem 24. No co, prostě zavřu oči a kopnu to tam. Nemůžu čekat do příštích Vánoc, a ty letošní by nebyly kompletní bez nedojezeného kalendáře. To pak člověk jako by pořád na něco čekal. (Ale Ježíšek to uvidí a bude mazec!)

Jenomže... Kdo má dneska chuť na sladké?!?