Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Strašně hrozně intenzivně mi chutná ocet. V jakékoliv formě. Dokonce i jako teplý nálev do okurek před zavařením. Právě jsem spořádala hlávku ledového salátu s jablečno-octovou zálivkou a kdyby mi to nepálilo rty, snědla bych snad i dvě. Jsem posedlá chutí octa. A fascinovaná jeho univerzálním využitím nejen v kuchyni, ale také při úklidu, likvidaci vodního kamene či nepříjemných zápachů. Používám ho všude. Mamka mě to naučila. Kuba mi to zakazuje. Nenávidí ho. Prý smrdí a je odporný. No, nezakazuje mi ho, protože ví, že mi to nemůže udělat, ale vyvádí u toho tedy hrozně. Například pořád větrá. Taky brblá, šklebí se, odsedává si ode mě a nechce ho se mnou jít dokonce ani kupovat! Jeho nenávist vůči všemu octovému vznikla údajně v dětství, když na výtvarném kroužku společně s ostatními dětmi nezřízeně pojídal větší množství tvarovacího těsta s obsahem octa, ovšem předem určeného k jiným účelům než ke konzumaci. Samozřejmě k modelování, víš, Kubí?!? (a mně se bude divit, že všechno strkám do tlamičky) No, zkrátka nesní ani okurkový salát. Ani utopence a ani se nechce sprchovat v umyté vaně. Zato já ocet můžu. Například zrovinka s tím utopencem, balzamikový na všechno možné, dokonce i na studené brambory, jablečný na ledový salát a krom toho všeho dobrého k jídlu, také na špinavou koupelnu, vodní kámen v konvici a tak dále, a tak dále...

Vyzývám všechny přátele octa, nenechte se odradit a užívejte si tu lahodnou chuť, kterou nelze ničím zastoupit!