Jste zde: Zuzy blog / Přiznávám se! / Špatná vnučka
30.10.2006 | Přiznávám se!
Nemám ráda rodinné návštěvy. (já vím, už jsem to říkala) Nebaví mě chodit k příbuzným z tátovy strany. K babičce, ani k tetě, ani k sestřenicím. Vyhýbám se těmto shledáním jak můžu a chodím na ně jen proto, že ony mi píší, jak je jim líto, že jsem nepřišla, že mě chtějí vidět, že se nikdy neukážu a že neodepisuji na sms. Jsou to citoví vyděrači. Nikdy se nezdráhají použít slova jako: zklamala jsi mě, co by ti udělalo, kdybys přišla apod... A já? Potvora jedna zubatá, nevděčná. Nejdu a nejdu... Dobré vychování a statut "hodné dívky," který mám zřejmě nalepený na čele, mne ponouká z povinnosti, nikolivěk z vlastní vůle, vyhovět jejich naléhání a jednou za čas se ukázat. Jenomže... Ony by nejraději, abych chodila každý týden, maximálně jednou za 14 dní! To je na mě trochu příliš. Uvědomuji si, že to není ode mě pěkné, takto o nich smýšlet a ještě o tom psát do blogu, ale zajímá mne názor nezúčastněných. Vás. Budete-li nějaký mít... Beru ohled na ně, na jejich nářky a výčitky, nikdo se však nezajímá o to, jestli já jako já, osobnost, Zuza, jestli tam chci. Jestli mě to baví a jestli to dělám ráda. Celý ten návštěvní proces je pro mě jedna veliká nedobrovolná přítomnost. Kdyby bylo na mně, omezila bych styky pouze na Vánoce a narozeniny. Dokud tu byl táta, zdráhala jsem se rovněž, ale nakonec jsem se na něj těšila a kvůli němu tam šla. Abych ho viděla. Teď? Je to pryč. Je zřejmě ohavné a zavrženíhodné psát takovýmto způsobem o svých blízkých, avšak nemohu se zbavit nutkavého pocitu, že takto něco není v pořádku. Ne, nestalo se mezi námi nic hrozného. Žádné násilí ani hádky, zloba, nic. Jen prázdnota. Mělkost. Jen nic. Mohu snad za to, co cítím?
Doporučte tento článek přes: linkuj.cz | jagg.cz | del.icio.us | bookmarky.cz | topclanky.cz | vybrali.sme.sk | mediablog.cz
zida
00.00.0000 00:00
Ahoj zuzo, nedelej si z toho hlavu myslim, ze v tomhle nejses sama. Ja mam tohle se svoji vlastni babickou. Oficialne prohlasuji ze jsem se ji zrekl, ale kdyz ji potkam musim delat jakoby nic. Pro me clovek, ktery me pomlouva a prede mnou se pretvaruje a muze byt ze sebeblizsiho kruhu rodiny, ztraci pro me cenu. Stejne tak funguju i pripadech jako ty kdy povazuju za idealni videt nekoho zhruba tak na Vanoce nebo narozeniny, kdyz to musi byt, ptz pokud si s clovekem nemam co rict a svuj volny cas muzu naplnit tim co mam rad a co je prospesnejsi tak proc to tak neudelat. Jasne, ze jsou lide, ktere mam rad, nemam si s nimi moc co rict, ale obcas je videt chci ptz mi za to stoji. Ale lide, kteri nehraji fair si to nezaslouzi. mej se krasne zida
Richard, web , Richard.Volny (zavináč) centrum.cz
01.10.2006 08:27
Nemůžeš za to. A nepodléhej energetickým upírům... ;-) Držím palce.
ghost, web
01.10.2006 10:23
Člověka těší kontakt s lidmi, kteří jsou mu blízcí názory, s nimiž si má co sdělit, s nimiž má co sdílet. Vazby příbuzenské jsou vazbami, které jsou dány jaksi implicitně, a není možné je zrušit. Jsou to však vazby ryze formální, a neplyne z nich žádná povinnost. V celém příbuzenstvu mám jen jednu sestřenici, která je mi příjemná, a ani s tou se příliš nevídám. Pokud mezi lidmi nevznikne k vazbě příbuzenské žádná vazba citová, stává se jakákoli návštěva u příbuzných nepříjemnou povinností - a takovým se zdaleka vyhýbám.
vit, web , svajcr (zavináč) centrum.cz
01.10.2006 13:20
Milá Zuzy!
Pochopil jsem, ze nechces chodit k pribuznym. OK. Ale dokazes ric vlastne PROC? Je to jen proto, ze oni te tam chteji, nebo ze posilaji SMS, abys prisla........ Jiste to ma hlubsi duvod. Kde je zakopany pes?
Vit
Jája, web
01.10.2006 13:49
...Neměla si s nima co říct, nerada se přetvařuje a to před nimi musí. Chtějí aby mluvila a přitom ji vlastně neposlouchají. Lidé tak blízcí a zároveň tak strašlivě vzdálení. Nedalo by se říci, že jimi opovrhuje, ale možná to tak trošku je a pak jí to je pokaždé moc líto. Proč trávit svůj čas tak jak nechce, proč nakonec pokaždé jde i když by si přála být úplně jinde a s někým jiným?...
Jsemtři
01.10.2006 13:54
Myslím, že na tomto blogu jsem četla, že nesnášíš plytké řeči oněch lidiček, že mluví jen o seriálech. Mám dvě tety a ještě dvě babičky. První teta je děsná prachatá snobka, má úplně jinej vkus než já, spíš bych řekla nevkus a úplně děsný politický názory, druhá teta je trochu lakomá a trochu bolestínská a vidí všechno úplně jinak než já, taky s babičkama, co se názorů týče nejsem moc zajedno, jedna pořád mluví o smrti a bolesti a to je dost depresivní, zatímco druhá je zase pro změnu senilní, takže mluví jen o tom jak se vyspala a co jedla, minulost ani budoucnost ji nezajímá. Všechny tyto příbuzné a ještě mnohé další bych mohla nesnášet, jsou tak jiní, než já...ale když jsem byla malá trávívala jsem u každé ze čtyř jmenovaných část prázdnin, četly mi pohádky a vařily mě i dalším bratrancům a sestřenicím, praly prádlo a hrávaly si se mnou a proto je mám prostě ráda přesně takové jaké jsou dneska. Mají své chyby, ale já je mám taky, občas mě děsně štvou a občas mám chuť se s nima pohádat, ale je za tím ještě jeden pocit, mám je ráda a tak jdu občas na návštěvu a popíjím čaj a jsem s nima jen tak. je ale pravda, že bydlím daleko a naučila jsem se říkat ne, takže k nim jedu jen když se mi chce a to je tak čtyřikrát do roka.
tuliaknel, web
01.10.2006 18:39
Je pochopitelné, co prožíváš. Pokud city chybí, převládá jakási plytkost vztahu, je pak těžké přemluvit se k pravidené návštěvě jen z důvodu, že jde o rodinu. O špatných rodiných vztazích bych já sama mohla napsat celý román, takže to chápu.
vit, web , svajcr (zavináč) centrum.cz
01.11.2006 08:18
Musí se člověk přetvařovat?????
NEMUSÍ!
Vít.
zuza
01.11.2006 16:51
Musí, jestliže nechce způsobit trvalý rodinný rozvrat. Jestliže je mu jedno udělat rozruch a vzdát se definitivně určité části rodiny už navždy, pak to může udělat. Já tohle nedokážu. Tohle nechci a jiná varianta neexistuje. Pakliže řeknu babi, nechodím k tobě ráda, nechci k tobě chodit, nemáme si moc co říct, navždycky se urazí i s celou ostatní rodinou, která ale předtím bude velmi intenzivně řešit důvody proč jsem tak hanebnou věc učinila a co mi tolik vadí a jak jsem hrozná vnučka, ve které se tolik ale tolik zklamali? A odpověď? Já nevím co mi vadí. Vlastně nic. Jen si nechci dělat na takové věci jako jsou návštěvy čas.
Asi je to dost chabý důvod, že? Asi je tohle celé dost chabé téma. Zuza jak nechce chodit k babičce, protože ji to nebaví, ale nechce s tím nic udělat, protože by to muselo být ostré a radikální.
Díky za vaše příspěvky do diskuse :)
vit, web , svajcr (zavináč) centrum.cz
02.11.2006 08:23
Zahrajme si takovou hru. Jelikoz vsichni jsme jeden - jedno telo Brahmy - a tudiz sami v sobe vidime sve vlastni ja, nemelo by byt tezke se vtelit do tela babicky a vcitit se do jejich pocitu, kdyz...
ona ma nekde tady na svete vnucku, ta vnucka tak nejak roste, meni se pomalu v zenu, a tahle zena proziva ruzne prihody, zazitky, problemy. A my jakozto babicka mame velke starosti, zajmy, zkratka zvedavost a zvidavost, jak vlastne ta nase krev, to nase dalsi telo, jak se ji vlastne dari, zdali nepotrebuje nasi podporu, radu,....
A ona to zkratka tak nejak musi zaoblit, tak nejak ti musi dat najevo prijd ke mne, neco ti dam, sladkustku,..... Ale vlastne ji jde jen o to dobre,....................
Nebo je to z jine pohadky???
Vit
zuza
02.11.2006 14:11
Je to z tehle, ale taky chce dat radu, trvat si na tom ze ta jeji je spravna a ze bych se ji mela ridit, chce vedet veci ktere ja nechci rict a nakonec... Me nebavi ji o mem zivote povidat. Ona mi nic moc dat nechce, jen udrzet vztahy. Me to neba. Udrzuji je jen kvuli ni. Behem zivota a ruznych zivotnich okolnosti, behem dospivani, behem vsech mych kontaktu s ni a s casti teto rodiny jsem si nevybudovala k nim vztah kvuly kteremu bych je chtela vidat. Necitim k nim nic moc zvlastniho. Vzdycky jsem tam chodila z povinnosti a je tomu i ted. Jen me cim dal vic zlobi plnit tuhle hloupou povinnost. Oni vzdycky chteli jen neco vedet. Jen o me neco vedet. Nikdy mi nic nedat, nepomoct, nevzit me nikam, jen pripominat: pozor, teta bude mit narozeniny! pozor, babicka ma svatek... abych nahodou nezapomnela...
zuza
02.11.2006 14:12
jezisi pisu v praci narychlo. takova hrubice! paneboze taková hrubice!!! Kvůliiiii!
lupina, malta (zavináč) rzone.cz
06.11.2006 19:02
Milá Zůzo,dostala jsem se na Tvůj ...blog se tomu říká, jo? přes odkaz na INTELIGENTNÍ PLASTELÍNU.považ.Mám taky Zůzu, tak mě popad sentiment a dala jsem se do čtení a ráda bych ti řekla,jako stará a vším možným prošlá osoba jedno: NECHOĎ TAM! Ke všem těm tetám.Ty to nevíš, páč jsi to nezkusila,ale uleví se Ti tak, že se Ti bude chtít lítat,namouduši.A následky nebudou ani z desetiny tak strašlivé,jak si teď představuješ.CO vlastně si tak hrůzostrašného představuješ,že Tě to drží na vodítku u tetiček?No tak se urazí a nebudou Tě chtít vidět, což je koneckonců přesně to, co chceš,ne? Vypadá to, že se ve skutečnosti bojíš zklamat ještě někoho jiného..co??Mimoto, když člověk dělá cokoliv s odporem, dělá zle sobě i okolo sebe.Urvi se z toho vodítka, možná se stane nevídané a jednou navštívíš své babičkya tetičky dokonce i ráda.Na vodítku to nepůjde.
Hip hip.
kleki
18.03.2009 11:42
Mám za sebou hromadu vynucených návštěv u rodičů a babičky, pořád mě chtějí videt,mám je ráda, ale moje potřeba je potkávat je menší než ta jejich. už proto že na mě působí negativně, depresivně, ufňukaně. já tam pak vyčerpám svou energii abych to přežila a odcházím unavená z jejich manipulace a citového vydírání. dostali co chtěli a já se přemáhám. člověk nesmí být sebemrskač. náš život za nás nikdo jiný než my nežije :)
Archiv