Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Bojím se, aby některé životní těžkosti
neobrousily hrboly mého charakteru natolik,
že z něj nezbude než písek a prach,
který vítr rozfouká
jediným mocným mávnutím větve platanu.

Bojím se, že Ten, který mi hází klacky
pod nohy nezná míru únosnosti.
Jak si může být tak jistý,
že se z toho nezblázním?
Je si nějak moc jistý!

Bojím se, že se jednoho krásného
dne rozplynu. Možná, že to tak chce.
Možná mám dát lidem
poznat co úsilí stojí držet pohromadě,
když jeden článek řetězu schází.

Zda-li jsem ten koncový, či uprostřed,
to zatím nevíme...

Doufejme, že toho mám ještě hodně k obroušení...