Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Nikoho nepřekvapí, že se první dubnový den ve stacionáři nesl v duchu aprílové tradice jak ze strany kamarádů, tak z naší směrem k nim i k sobě, zaměstnankyním, navzájem. Již záhy po osmé jsme vyslaly kolegyni pod lacinou záminkou nečekané pánské návštěvy ven ze zařízení. Několik málo minut důvěřivé kolegyni trvalo, než pochopila, že ani před, ani za a dokonce ani vedle budovy nikdo nečeká. K všeobecnému překvapení se skutečně nechala nachytat. Krátká procházka jí evidentně prospěla, neboť se zvenku vrátila svěží, bystré mysli a s úsměvem na rtech nám, tou dobou smějícím se škodolibým smíchem, slovy: "Jé, vy jste ale fakt blbý!" dala najevo, že naše mentalita se v jejích očích stále rovná té ze školních tříd. Průběžně se z různých koutů zařízení ozývala nečekaná zvolání ještě o něco nižší kategorie humoru, totiž humoru mentálně postižených kamarádů, typu: "Zuzce Potečkovaný je 18! - Apríl! Ha ha ha ha ha..."  nebo "Irenko, zejtra jdeme na koně do bazénu!" Vrcholným kolektivním zážitkem pak byl poněkud škodolibý kousek směřovnaný k našim klientům. Zneužily jsme trochu svého autoritativního postavení a přiměly všechny, aby se šli oblékat, že jdeme na včera domluvené plavání a hipoterapii. Zdráhali se nesměle, že prý nemají plavky. Usměrnily jsme je slovy: "To je vaše smůla, my jsme vám to jasně říkaly, dokonce jsme vás rozdělily, kdo jde kam, a to, že nemáte plavky jen dokazuje, jak málo posloucháte co vám říkáme. Kdo nemá plavky, půjde tedy plavat oblečený." Zdálo se jim to ještě divnější, ale co, zřejmě dobře víme, co děláme, a tak tedy šli poslušně do šaten. Když byli někteří už jen v nátělníku a jiní zcela převlečení, vykřikly jsme "Apríl" a všem vysvětlily, že jde o legraci. Pochopili to a smáli se s námi. Tedy někteří. Romča se smála poněkud hysterickým smíchem, jak to ona umí, a znovu zašla do šatny. Když vyšla, byla už převlečená. Měla na sobě oblečení na koně. 

Někdy nás prostě dostanou.