Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Sobota už hrozila promarněním šancí. Ačkoliv byla relativně zasněžená, varování o ledovce na silnicích nepřálo příliš našim vyhlídkám. Chtěli jsme na Boreč, leč strašili nás nepřízní počasí, a také rodiče se báli, nabádali, abychom nikam nejezdili. Mysleli jsme tedy, že alespoň sáně provětráme, leč ani tyto jsme nakonec neprovětrali, neboť v Teplicích není kloudných kopců, ačkoliv jinak jsou relativně kopcovité. Tam, kde se ještě udržel sníh ve městě, jsou přítomny paneláky a užívat sobotu mezi šedými krabicemi neodpovídá mé představě pohodově stráveného odpoledne. A vyjet si na hory? No, ta ledovka...

Nakonec jsem se ale přeci jen odhodlala. Bude-li to klouzati, vrátíme se zpátky. Štěstí nám přálo. Dojeli jsme na Boreč bez jediného škobrtnutí. Auto jsme nechali na malinkém plácku a po zelené (jak jinak) jsme se jali zdolávati středohorský kopec, na jehož vrcholku nás měl překvapiti podivuhodný přírodní úkaz, nejlépe patrný právě v zimě, když teplota pod bodem mrazu jest. Cesta nebyla z nejschůdnějších. Rozhodně jsme nemohli počítat s vyšlapaným chodníčkem, či dokonce snad vyštěrkovanou cestou. Spíše lesní pěšina, místy pouze stopy ve sněhu ujišťovaly nás, že jdeme správným směrem. Bývala bych byla věřila, že je to spíše stezka lesní zvěře než-li turistická trasa. Informační tabule a sem tam zelená značka však vedly naše kroky spolehlivě vzhůru. Nakonec jsme se četnými křovisky a strmými kluzkými úseky přeci jen dohrabali cíle. A stál za to.

Vrcholek hory Boreč skýtá zajímavý přírodní úkaz spočívající ve vypouštění naakumulovaného teplého vzduchu z podzemí na určitých místech ven. Toto teplo ukryté v kamenech hory je proudem vyfukováno, což způsobuje zvláštní podmínky v místech, kde vyvěrá. Rostou zde hojně mechy, některé druhy rostlin tu prý dokonce kvetou i v zimě (to jsme ale neviděli) a prý tu můžeme spatřit aktivní i některé pavouky, hlemýždě a další drobné živočichy (my viděli jen tři srnky). Také jsme zde spatřili několik turistických skupin, které rovněž zatoužily býti u toho. Jedna rodinka se právě vyhřívala v jámě a pojídala přitom makové buchty. Když nás spatřili, uvolnili nám místo, abychom se také mohli pokochati, ale buchty nám nenabídli...

Cestou zpět jsme se stavili v pekárně. Koupila jsem si dva makové hřebeny v listovém těstě a pěkně jsem je doma při "Setkání v červenci" spořádala na posezení.