Jste zde: Zuzy blog / Z mého srdce / Bytí
09.01.2006 | Z mého srdce

Omlouvám se, že vás při pondělní noci a při úterku nepotěším ničím plnohodnotným, ačkoliv, nebo snad právě proto, můj dnešní den až příliš plnohodnotným byl. Chci jen říci, že miluju zpívání, harmonii tónů a tu čistou radost, když se povede něco opravdu pěkného, co duši skrz ucho pohladí. Miluju šero odpoledne, miluju povídání, miluju pohlazení a miluju chleba s máslem a vajíčkem naměkko s kakaem, miluju milé návštěvy a okamžiky "dopostelevlezení." Miluji, když má den všechno, co jsem si přála, aby měl a ještě něco navíc - cítím se posílena nově nabytým vědomím (připomenutím) si smyslu své existence. Totiž být. Až se naučím přijmout sebe takovou, jaká jsem, bez obviňování, shazování, přeceňování a přílišného přizpůsobování se, pak mám velikou šanci na to opravdové plnohodnotné svoje bytí...
Doporučte tento článek přes: linkuj.cz | jagg.cz | del.icio.us | bookmarky.cz | topclanky.cz | vybrali.sme.sk | mediablog.cz
ghost, web
10.01.2006 11:58
To Tě čeká pěkně dlouhá cesta, když ze sebe chceš vyplet zárodky sebeobviňování, shazování se a dalšího plevele.
linchi
10.01.2006 16:20
ahoj Zuzi, nepatřím k lidem kteří tráví svoje okamžiky na tomto světě čtením cizích blogů, byla to spíš náhoda...ale musím říct že tvůj mě vážně zaujal a co hlavně - pohladil po duši...
Přeju všechno dobré!
zuza
10.01.2006 20:03
I tobě. I vám! :)
Truman, iii.iii (zavináč) seznam.cz
10.01.2006 20:36
Omlouvat se nemusíš, kdybychom to číst nechtěli, tak to neděláme, ale děláme to... takže nás to asi baví. I když se asi nedovídáme (alespoň já) nic nového. Ale i tak je dobrý občes si připomenout o čem že to žití a bytí vlastně je. Nebo spíš mělo být.
Růženka, bob.ruzenka (zavináč) seznam.cz
10.01.2006 20:56
Milá Zuzko, vždycky mi přišly hloupý webovky, na kterých obyčejní lidé popisují své obyčejné zážitky např. z dovolených a tak podobně, a proto jsem k tvému blogu přistupovala zpočátku dost skepticky (teda byla jsem na něm asi jen 2x), ale musím říct, že mě opravdu překvapil. Moc jsem toho nepřečetla, ale v některých článcích mi mluvíš z duše. Někdy mi tak silně připomínáš mé vlastní já, až je to šílený, (což tě asi moc nepotěší :-))- hlavně ve vnímání světa, intenzivního prožívání zdánlivě obyčejných situací, radosti z takových krásných věcí, jako že sněží, vnímání vůní a zvuků kolem nás. Fakt jo. Mrkla sem na 15.listopadu, protože to se narodil můj synek (právě se kroutí v postýlce a hledá dudlika, který mu vypadl z pusiny:-)) a ten článek o čepicích se mi hrozně líbil, taky miluju čepice a šály a rukavice. Na šály budu potřebovat brzo extra skříň. A moc se mi líbil Malý princ, to věčný dítě v nás všech, na který tolik zapomínáme. Takže ti milá Zuzy přeju ještě spoustu intenzivních prožitků z krásně obyčejných věcí a ať se, dle toho posledního článku, naučíš přijmout sebe takovou jaká jsi, protože (i když to zní sebestředně a sobecky) mít se rád, mít se opravdu rád, je strašně důležitý v životě lidském.
Truman, iii.iii (zavináč) seznam.cz
10.01.2006 21:03
... ono vlastně není tak složitý založit si blog. Je to jistá alchymie, stačí trošku originality a obyčejnosti, arogance a pokory občas vysvětlit a popsat pár situací (třeba "ovčí humor" Pera Novotného) a taky tak trošku jiný sloh stylistika... Taky tam nesmí být touha oslovit většinu - ovce - a pokaždé napsat něco "coll" za každou cenu. Je to prostě KNOW HOW!
zuza
10.01.2006 22:58
Ružence: a mně zase vždycky přišly hloupý neobyčejný webovky na kterých neobyčejní lidé popisují neobyčejné zážitky : jak jsme s Amforou vystupovali... jak jsme jednou se štábem natáčeli v jzd... jak jsem se rozvedla se svým třetím manželem... atd... o tom život není, možná, že to lidi zajímá, ale tohleto je přesně ten důvod, proč se snažím psát o obyčejných věcech. Abych na nich mohla ukázat, že ty obyčejné věci které nás denně obklopují mohou být krásné právě tím, že jsou s námi pořád, že je máme kolem sebe a že je nevidíme a ony mohou být přitom tak zajímavé... A tak se dívám. A ty se taky díváš a vidíme toho spoustu podobně a tak jsem vlastně moc ráda, že jsi mi sem napsala a že jsi něco ode mě četla! Děkuju, Růženko, je to nečekané, ale milé! Přeju vám hodně zdraví a ať tě ta tvá housenka v postýlce moc netrápí, abys byla silná a štastná!
Růženka
13.01.2006 22:12
Děkuji. Tobě taky Zuzko.
Housenka mě netrápí, naopak-objevuju v ní mně dosud skryté dimenze neuvěřitelného citu, který každým dnem roste víc a víc. Člověk si říká, že už je to konečný, že už to přeci nejde víc milovat a ono ho to stejně znovu dostane a překvapí svou novou a větší silou:-)
Ať ti to pořád tak krásně píše!
Archiv