Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Když jsem byla malá, s oblibou jsem sázela rozličná semínka a bobule a byla zvědavá, co z nich vyroste. Usilovného snažení povšimli si pojednou mí rodičové a opatřili mi pro účely nejvýše vznešené - totiž pěstitelské; plastový skleník. Také několik rašelinových tablet, které zaléváním nabobtnají a dá se do nich ledacos zasadit. Citrony a pomeranče, datle, fíky, avokádo, banán, zkrátka která pecka mi přišla do ruky, tu jsem sázela. A pěkně nechat zapařit, pečlivě zalévat, větrat a donekonečna se těšit a kontrolovat, zdali už nějaký ten klíček nerozpukl semínko. Úspěchy se, jak to tak bývá, dostavovaly méně často nežli neúspěchy, avšak několikero rostlinek, jež se mi podařilo ze semínek či malých sazeniček vypiplat, mám ve svém bytě dodnes. V současnosti již skleníček nevlastním. Rostlinky, o něž usiluji, aby se ze sazenic uchytily, mi postupně hynou v květináčích. Mám trpělivost. Nevadí.

Všimla jsem si, že můj Jakub je rovněž urputným zahradníkem. S většími či menšími úspěchy vypěstoval za život již značné množství bonsají, z nichž dnes bohužel přežívá jen jediná. Nevzdává se však svého úsilí. Motivován současným největším úspěchem v podobě zakořenění větvičky celoročně zeleného keříku z naší zahrádky, jenž byl tvrdým oříškem i pro mou mamku zahradnici, neúnavně přemlouvá citronové pecky, aby pustily klíček, aspoň malinký, klíček, jímž by mohl definitivně odemknout dveře do světa pěstování malých "týraných" stromečků - bonsají; úplně od počátku. Dojata vytrvalostí opatřila jsem Jakubovi k Vánocům malý plastový skleník s dřevěnými rámy. K mé lítosti však pravděpodobně není zhotoven pro pravé účely tropického skleníku, jelikož má příliš mnoho otvorů a škvír, jimiž uniká vlhkost a teplo. Ani zde se nám tedy nepodařilo přimět citronové pecky vyklíčit. Budu tedy muset zasáhnout svým nejosvědčenějším způsobem: pěkně vatu do krabičky od nanukáče, přiklopit, pravidelně zalévat, umístit do blízkosti topení a čekat... a čekat... a čekat...