Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Zuza byla sjíždět Ohři. Bála se příšerně, ale měla naivní představu, vlastně asi skoro sen, tak si ho jela uskutečnit.

Jakožto tříčtvrteční neplavec vyzbrojila jsem se nezbytnou vestou a na každé peřeji a před každým kamenem jsem s trochou nadsázky bojovala o holý život. Nepochybovala jsem o tom, že pakliže se loď převrátí, jistojistě se utopím. Nebude se konat žádné "ha ha ha, voni se udělali, ha ha ha..." nýbrž "ty vole, cyhťte jí někdo, nebo nám vodplave až do Klášterce!!!" Byla jsem na prvním místě. Dokonce i před pádlem, které se obvykle při převrhnutí lodi zachraňuje nejdříve. Největší požitek z jízdy měla jsem na ostatními nenáviděném voleji, kdy jsem konečně mohla pádlovat bez větších výkyvů a stresů z neviditelných kamenů ukrytých záludně pod zpěněnými vlnkami. Každý jez jsem ochotně přenášela i za cenu třísetmetrové procházky s dvacetikilovým barelem na zádech. V kempu, zatímco se ostatní posilňovali rumem, vytasila jsem se s lahví martini a olivami ukrytými v ešusu. V Lokti jsem si koupila bublifuk. Na náměstí jsem to rozbalila a začala vypouštět desítky drobných bublin do okolí. Kolemjdoucí byli nejdříve neteční, ale pak se překvapivě chytli a něktěří začali bubliny aktivně propichovat. Jedna paní se mě dokonce zeptala, kde jsem bublifuk zakoupila! Roztomilé. Během plavby a táboření poučila jsem se o mnohých věcech. Například:
Vesta, kromě toho, že je záchranná, také skvěle hřeje.
Vytvořit si příznivé mikroklima v mokrých botách do vody z neoprenu zabere i celé jedno odpoledne.
Jíst je možné i špinavýma rukama a umýt se jednou za tři dny se dá relativně dobře vydržet. Přesto mě horká sprcha v automatu učinila neskonale šťastnou.
Spacák, který se během přívalových dešťů nepříjemně nasákl vodou, překvapivě rychle - až přívalově rychle uschnul.
Ne všichni vodáci, které na vodě potkám, jsou hodní, milí a slušní lidé. Někteří na lodích nezřízeně souloží a jiní se opíjí a sjíždí nebezpečné jezy s dětmi na palubě.
Snídat čaj a sušenku se dá donekonečna.
Lovečák je třetí den ta nejmastnější věc z celého kempu.
Přes svou noční zimomřivost jsem se přesvědčila, že obleču-li si na sebe podvlíkačky, kalhoty, dvoje ponožky, tričko s dlouhým rukávem, tričko s krátkým rukávem, svetr a mikinu, netrpím v noci vůbec zimou, naopak, odhazuji svršky a reguluji si teplotu z tropické horečky na lehké nastuzení...

Celkově hodnotím svůj pobyt na vodě jako velmi vydařený, ke konci jsem už ani neměla vyděšený pohled, když jsem sjížděla peřeje. Za velikou zábavu to ale prozatím stále ještě nepovažuji. Zato plutí na kánoji s barelem plným věcí nutných k přežití ano. Příště chci jet zas!