Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jste zde: Zuzy blog / Z mého srdce / Dokonce sem přemejšlel

Dokonce sem přemejšlel

02.03.2009 | Z mého srdce

Každé ráno v sedm hodin otevírá Jiří myčku, aby z ní vyskládal čisté nádobí. Každé ráno zvládne vyskládat všechno nádobí, i příbory, ale košíček na příbory nedokáže uložit zpět do myčky, kam patří. Ten tedy obstarávám já. Při své práci si Jiří nepřeje být rušen. Polohlasem si drmolí útržky vět, které ho napadají, když nádobí řadí na své místo. Talíře na talíře, malé talířky na malé talířky, hrnky do kredence, skleničky o patro výš než talíře a příbory do nádob na příbory. Zabere mu to tak 15 - 20 minut. Když je s prací hotov, osloví mne: "Jsem to udělal. Už je to hotový. Dokonce i ty talířky malý jsem dal kam patří. Správně. Na svý místo. Si to pamatuju. Mi to přece nebudeš pořád řikat, to už vim sám, kam to patří." Na mně je, abych ho za dobře odvedenou práci pochválila, což také s radostí učiním: "No výborně, Jiří, zase všechno správně. Super!" Jiří se spokojeně usměje, všechno je jak má být, na svém místě, věty plynou tak, jak mají, situace se vyvíjí předvídatelným směrem a to ho naplňuje uspokojením. Několikrát se zatočí v kuchyni dokola, než objeví dveře ven. Vejde do jídelny a řekne: "No, myslíš, že si zasloužim čaj za to?" A já: "Samozřejmě, že si zasloužíš čaj. Jakej bys dneska rád?" "No, já nevim... Jakej... Jakej tam je?" "Takže máme tady Africkej rooibos, šípkovej, borůvkovej, pomerančovej a černej." Musím mu nabídku několikrát zopakovat, načež se mě zeptá: "A jakej jsem ještě neměl?" "Už jsi měl všechny a všechny ti chutnaly, takže to máš vlastně jedno. Řekni si jakej chceš a určitě si pochutnáš." "No, tak... třeba... tak třeba ten šípkovej... Šípkovej už jsem někdy měl?" "Jasně, už jsi měl všechny." "No, tak to je dobrý. Dám si šípkovej. Ten je dobrej. Všechny jsou dobrý. To je jedno jakej si dám." Uvařím mu čaj, nebo si ho někdy uvaří sám a pomůžu mu odnést hrnek na své místo. Připravím mu malý talířek na použitý sáček a Jiří si najde lžičku a cukr. Ještě když má sáček s čajem ve vodě, nasype do hrnku neúměrně mnoho cukru. Pak to i s pytlíkem zamíchá a teprve potom jej opatrně a roztřeseně vyndá na talířek vedle. Vždycky u toho dost nacáká okolo, než se mokrým sáčkem čaje na talířek strefí. Dnes se mu to obdivuhodně podařilo, aniž jedinou kapkou opatal stůl a hrneček zvenčí. Usrknul ze lžičky trochu horkého a nejspíš příšerně sladkého nápoje a pochvalně zamlaskal. "Dneska jsem si to udělal dobrý... Zuzko?" "No, copak?" "Dneska se mi to povedlo. Ten pytlík myslim. Jsem ho vyndal a vůbec jsem nepolil nic." "No vidíš, jak seš šikovnej. Se lepšíš viď? To je správný. Úplně jako někde v restauraci. Paráda." "No," usměje se při té představě, "jako v restauraci... A víš proč se mi to dneska povedlo?" "Ne, proč?" "No protože sem dneska u toho dokonce i přemejšlel!"

Komentáře:

Evule, web
02.03.2009 21:31
Já mám snad Jiříkovo vidění! Já se v tom Jiříkovi totiž vidím! Proč mi to jen připomíná to, co jsem dělala dneska v práci? A dokonce jsem toho ani moc nespletla, tzn. zvládla jsem uvařit čaj a několik kafí a nezapomněla jsem ani na mlíčko. Já mám na to školy! :)

(Tím se nechci pošklebovat Jiříkovi, spíš sama sobě, jak si vedu v začátcích své práce. Ono sice jde o triviální úkony, ale než si člověk zvykne na zaběhlou rutinu, může se stát, že něco splete, ač šlo o naprostou trivialitu. A nerozhodná a zapomnětlivá jsem teda taky.)

Mimbral, web
03.03.2009 06:09
Nádherný milý článek, úplně se usmívám :) Obdivuju Tvoji práci a trpělivost...

Fredy Kruger
03.03.2009 16:47
"Že bylo mi někdy špatně ?...
dnes je mi nejhůře !
Rozvzpomínám se matně....
visely na šňůře !
Kam jsi je bábo dala " ?
láteří starý děd.....
" najdi je rychle stará !
ať jsou tady... a hned !

Když koupil jsem v second handu
trenýrky červené.....
dělalas ze mě si srandu....
my zvykli si na sebe !

Vždyť přece víš, že za celý rok,
neudělal jsem bez nich ani krok !
Nedali jsme bez sebe ani ránu,
( pouze,když jsem šel na ňákou stranu....
na malou, či na velkou... bych cítil se líp
poodhrnul jsem decentně pouze jejich cíp !

Fredy Kruger
03.03.2009 17:14
" Opakuji ..... pouze jejich cíp...
teď pryč jsou... já snad bych z toho chcíp !
Z žalu nad ztrátou oděvu...
teď zapálit jdu svíčku " ......
Zle pohlédla babka na dědu.....
" já otevřít jdu myčku !
vrazila jsem tam nádobí....
kusů snad padesát "....
nikdo se nikdy nedoví
jak se to mohlo stát,....

dědovi i babce na čelech
vyrazily krůpěje potu !
uprostřed talířů.... je to pech !
červené trenýrky z klotu !

( Půl roku se soudili s výrobcem,
neb trenky v rozkroku za poklopcem
dál zůstaly částečně zahnědlé.....
nádobí zas omlácené, zašedlé ! )

Likynka, web
06.03.2009 23:53
co to sou za retardi ten jiry a ten kdo to psal ??
proc tam nenapisete ze toe pribeh o retardovi ??
fakt priserny ... a uplne me to sere ze sem tady
promarnila tolik casu a cetla tudle nejvesti demenci
dete do ustavu pro postizeny a necpete na net takovi sracky!!!!!

Zuza
07.03.2009 11:50
Taky mě mrzí že jsi tu byla.

Lea
07.03.2009 19:29
Tak to jsem nepochopila. ... Myslim komentar od Likynky.
Proste: (jak by rekli anglicky mluvici) NO COMMENT

Fredy Kruger
07.03.2009 23:50
Jedna prapodivná žena...
retardací postižená
( i když pouze částečně )
praví : " zcela zbytečné,
psát tady o skutcích dementních !
jsem ve víru pocitů latentních,
že sama nejsem akorát !
Věřte..... musí mě to žrát " !

( Tato dáma ....již po menopauze
podvodně se vydávala za Santa Klause! )
Řekla.. : pět let už mi rostou vousy úspěšně !
zato... Santa Klaus má vousy falešné !

Jakub, web
08.03.2009 11:58
Ano, a i lidé typu "Likynka" potřebují naši lásku a péči.

Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Dokonce sem přemejšlel

Komentáře:

Vložit nový komentář:

Rubriky

Můj e-shop:

Archiv