Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Zřejmě jsem byla strašně hodná. S nikým jsem se nehádala, hrála jsem si s bratrem, mimochodem dnes jsme spolu zase malovali, tentokráte hrad; dokonce jsem bráchu v pátek vzala do keramické dílny, ze které měl on i já neuvěřitelný zážitek a utřela jsem si prach v pokoji. To všechno zřejmě Mikuláš sleduje. Viděl mě, jak jsem dnes ráno pečlivě vysála celý pokoj, prach za počítačem a dokonce jsem setřela i pavučiny z vitráží na oknech. Vyčistila jsem Josífkovi domov a vyblejskala koupelnu. Odpoledne jsem navštívila tátu. Už jsem tam dlouho nebyla a bylo plno novinek, které mi neprodleně musel sdělit tak závratnou rychlostí, že jsem se chvílemi přistihla, jak ho neposlouchám. Nestíhám. Přiznávám, taky to bylo trochu proto, že jsem jedním okem pokradmu sledovala Lucie postrach ulice, protože táta má televizi zapnutou pořád, a protože ten film se mi strašně líbí. Dostala jsem bábovku a čaj a zkoušela jsem přemluvit tátu, ať se mnou jde na koncert Marie Rottrové. Nechtěl. Nečekala jsem nic jiného, přesto jsem to zkusila. Říkal totiž, že v rádiu se mu její písničky líbí. No a večer přišel ten Mikuláš. A přinesl mi oříšky pro veverku a hořkou čokoládu na mlsný jazýček, a taky sušenky k čaji. Miluju totiž sušenky k čaji. A to nejdůležitější: adventní kalendář! A protože jsem se dneska taky pokusila pohnout horou, což bylo hodně bolestné, vysloužila jsem si za to tři žluté růže. Jsou, no, prostě jsou drobounké a prosté a vypadají tak nějak povadle, jako utržené ze záhonku před barákem, ale když si k nim dáte obličej, cítíte, že takové hebké růže před domem nerostou. A ani nikde jinde tak výrazně nádherně nevoní. Ty jsou takové proto, aby stvrdily opravdu veliké věci...