Zuzy blog - Zůza píše zeleně

S kamarády ze stacionáře jsme dnes pracovali v dílničce. Naším cílem bylo nařezat pilkou kulaté dřevěné tyčky na stejně dlouhé a řádně je začistit smirkem. Jenomže... v depozitáři stacionáře nemáme dostatečně jemnou pilku na dřevo. Můžeme použít tu na železo! Jenomže... v depozitáři stacionáře nemáme ani pilku na železo! Resp. máme jen ty plátky, nikoliv pilku jako takovou, železnou kostřičku, do níž je možno plátek uchytit. A tak jsme řezali plátkem obaleným hadříkem, aby zoubky nepíchaly do prstů. Ačkoliv nás práce zaměstnávala na plné obrátky, plátek se všelijak prohýbal a kroutil, měli kamarádi (dva muži) ještě čas bavit se o hloupostech. Pravidelné klábosení o ženských a jejich balení, jímž naše uši zásobují denně mne nechaly chladnou. Popravdě jsem je ani nevnímala a hleděla si toho, jak který z nich odvádí svou práci. Co mne ale donutilo začít poslouchat bylo: "Strč si ho do svěráku..." "Prosím?!" "Ne, nic, Zuzko... asi nic." Kamarádi ale pokračovali a celou situaci dál gradovali: "Strč si pinďulína do svěráku." "Tomáši, nech toho, neříkej mi to!" ohrazoval se proti slovům jednoho druhý. "Tak dost, Tome, cos říkal?" "Říkal jsem, ať si strčí pinďulína do svěráku." Popravně mě rozesmálo, jak bezelstně se 30-ti letý postižený muž přiznal ke své provokaci. Musela jsem však udržet zavedený autoritativní postoj. Ve vteřině se mi prohnala hlavou možná řešení situace, jíž nelze přejít bez výchovného upozornění. Rozhodla jsem se vygradovat situaci ještě víc a tím Tomáše přimět, aby si uvědomil nevhodnost svého jednání. S vážnou tváří a odhodláním v hlase jsem tedy prohlásila: "No, tak nám to ukaž, Tome, když to říkáš, tak to udělej, my se budeme dívat." To ho zřejmě zarazilo, neboť ve vypjatých situacích uchyluje se vždy k smíchu. Rozesmál se. Nechala jsem ho a zopakovala předchozí požadavek. Samozřejmě jsem se předem děsila situace, kdy by souhlasil. Znám ho ale docela dlouho na to, abych dovedla odhadnout čeho je schopen. Nezmýlila jsem se. "Ne, to ne. Asi ne..." "Proč ne? Když to říkáš, tak to ukaž!" "Ne, nechci." "Vážně ne?" "Ne, Zuzko." Žádné další výpady na konto kamaráda se nekonaly. Moment překvapení zabral. Ta "hodná, nekonfliktní" Zuza provedla něco nečekaného. Dřevěné tyčky jsme pak vklidu dopižlali, začistili, a když jsem se před obědem ptala, jak jsou oba s odvedenou prací v dílně spokojeni, prohlásili, že myslí, že se jim to povedlo, a že to bylo dobrý. Jsem ráda, že jsem své postavení obhájila, neboť nekonečné napomínání a "trestání" v takových případech nikdy nebylo korunováno úspěchem.

PS: Plánovaná přednáška na téma sexualita klientů, jež nás nejspíš v listopadu čeká, bude velmi prospěšná. Sexuální narážky a nenápadné pohledy vysílané k dámské části kolektivu jsou čím dál častější.