Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jedeme si takhle jednoho deštivého podovolenkového odpoledne po městě a co se nestane: výfuk se uvolní. Praskla jakási gumová věc, která ho drží těsně u podvozku. Pár dní si takhle opatrně po špičkách jezdíme dál, až Kubu na parkovišti napadne, že bychom jej mohli alespoň přidrátovat. A tak jej přidrátujeme.

Předevčírem si zase jednou jedeme takhle pěkně ven - za klientem Kubíkovy firmy a cestou potkáváme maličký autoservis. Je speciální na škodovky! No a cestou zpátky se Zuza odhodlá a zajede dovnitř. "Dobrý den, mohl byste nám, prosím, pomoci?" oslovím pána v montérkách skloněného právě nad oranžovým mopedem. "Co byste potřebovala?" Líčím mu skutečnost s černou utrženou věcí od výfuku a on na to: "No, když je to jen to, tak si zajeďte dovnitř sem před ten zvedák." A Zuza vděčně sedá za volant své nemocné Fel a manévruje do vrat dílny. Pán vtlačí auto na zvedák a zmáčkne knoflík. A Feluška se zvedá výš a výš a ještě výš, až mi připadá, že snad ani není možné, že je tak těžká, když se vznáší na úrovni našich hlav. Nenápadně pokukuji po podvozku, nikdy jsem jej ještě neviděla. Pan opravář obratně vymění špatnou součástku za novou a už nám ji zas spouští pěkně k zemi. "Kolik to tak může stát, Kubí?" šeptám. "Nevím, ale asi moc ne. Mám dvoutisícovku." "Nemáte menší?" ptá se pán za pokladnou. "Nemám, bohužel," na to Kuba. "Dělá to 75 korun," na to pán. "Vážně?" podivujeme se oba současně. "No jistě, ta práce, to je minimum. Platíte především součástku," vysvětlí a vrací nazpět bankovky. "Moc vám děkujeme, opravdu." "Za málo,"odvětí. Beru si ještě vizitku ohledně smluvení termínu pro výměnu brzdových hadiček a tradá domů.

Doma se rychle rozmyslím a už volám: "Dobrý den, dnes jsem u vás byla, volám kvůli výměně těch hadiček..." "Ano, vím, kdy se vám to hodí?" "V pátek?" "Raději v pondělí, pátek mám už nabitý." "Dobrá, děkuji." "A jaké jméno si mám zapsat?" "P.......á" "Jakže?" "Po......á." "Jednoho pana P.....a jsem znal." "Opravdu? To... to byl asi můj tatínek. Mám to auto po něm..." "No, promluvíme si o tom až přijedete..." "Ano, tak dobře," jsem z toho mimo. "Nashledanou." "Nashledanou a děkuju!"