Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Zuza nepsala, protože měla něco jiného na práci. V teplickém divadle jsme hrály Fimfárum. Tím hrály myslím nás, ženy a dívky téměř výhradně v mužských rolích: kníže, lokaj, dva vypravěči, dva čerti, dva vodníci a kovář. Jedinou ženskou roli jsem zastávala já. Kovářku. Mrchu neskutečnou, která submisivního chudáka kováře dohnala k několikanásobnému pokusu o sebevraždu. Naštěstí mnoho dobrých nadpřirozených bytostí jej před nástrahami ochránilo. Ve vedlejších rolích se představil vlak, autobus, sousoší, komparz podlézavců z řad počestných občanů vesnice, nabádající knížete k potrestání nevinného kováře, dále hučící a šplouchající jez a slova ve slovníku začínající na eF. Namátkou: fakír, Fantomas, fracek, fretka, fanfára, fanoušek, Fatra - velká a malá, frajer, feťák a flinta... Žádné kulisy. Všechno zahráno vlastními těly.

Příběh byl pojat dosti netradičně, a také byl divákům představen v dosti netradičním prostředí - totiž nikoliv na jevišti, ale v divadelní kavárně mezi stolky a občerstvujícími se hosty. Bylo to hodně osvěžující představení s živými obrazy a prvky pantomimy. Díky Ivě a Marušce - našim dvěma režisérkám, za naprosto, nenásilný, rovnocenný, laskavý a vtipný přístup, jaký jsem ještě nezažila, a jaký se mi strašně líbí. Nemohly jsme je neodměnit dvěma kyticemi čerstvě narvaných šeříků. Nemohly jsme na jejich počest nevypít panáka ferneta. Nemohly jsme jim nepoděkovat. Nemohly jsme jim nevěnovat krabice čokoládovch bonbónů. Nemohly jsme jim netleskat. Musely jsme je dojmout. Prostě jsme musely.

PS: a já za sebe díky všem holkám, mezi které jsem přišla jako úplně cizí, a mezi kterými mi bylo hezky. A budu jistě omluvitelně sobecká, když řeknu, že si tak trochu přeju, aby jim ty vejšky daleko v Čechách nevyšly... I když... Já vím, že jim vyjdou...