Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Je milé těšit se každý den domů, jak si odpočinete, uvaříte si čaj, sednete si v klidu na postel nebo do křesla a chvíli jenom tak jste. Je příjemné, když zrovna ten den jsou všichni doma dobře naladěni, když nikdo na nikoho nezvyšuje hlas ani nelítají vzduchem rozkazy, zákazy, příkazy a jiné nemilé nevyhnutelné naléhavosti... Již třetí den navracím se domů v příjemném rozpoložení a první, kdo mě vítá, je můj bratr Adam. (Je rovněž příjemné zjištění, že jakmile mne zbystří, ihned odklízí z cesty všechny své roztahané hračky, protože ví, že já se s nimi mazlit nebudu, jestliže mi budou překážet v cestě pokojem, kde veškerý využitelný prostor tvoří ulička metr x tři.) Posledních pár dní si hraje na krám. Spíš takovou malou ovoce-zeleninu. Vyrobil si papírové peníze (mimochodem moc pěkné, nejspíš je nedělal sám) a prodejní pultík má z dřevěné krabice převrácené nabok. Všechno své zboží pečlivě vyskládal a urovnal. Poprvé, když jsem přišla domů, mi nabízel ke koupi cokoliv, co si budu přát, ale doporučil mi ovoce, prý je čerstvé. Dala jsem na jeho radu. Vybrala jsem si tedy jablíčko. Podal mi tajně dvoustovku a povídá: tisíc korun. Řekla jsem, že nemám než dvě stě. On že to tedy bude stačit. Včera opět prodával. Odemkla jsem dveře, přišel za mnou s: "Ahoj, Zuzí!" a hned si sedl za pultík. Šla jsem okolo. Nabídl mi ke koupi jablíčko a dokonce to nejkrásnější sám vybral. Podal mi pod pultíkem dvoutisícovku a povídá: "Dvě stě korun!" Podávám mu dvoutisícovku. Vezme si ji ode mne a dá mi jablíčko. Děkuji a čekám. "Ještě vrátit mi něco musíte, pane..." "Vrátit? Jo, aha," začne přehrabovat penízky a vybírat, které by mi tak mohl dát, aby ho příliš nemrzely... Nakonec mi podává dvoustovku. "Děkuju," nebudu ho víc trápit, beru bankovku a odcházím s nádherným šťavnatým jablíčkem. Dnes tomu bylo nejinak. Otevřu dveře do bytu a brácha: "Pojď si ke mně něco koupit, prodávám zase ovoce." Ukazuje mi košíček se třemi jablky a dvěma mandarinkami. Jedno jablíčko vybere a podává mi jej. "Ná, kup si jablíčko, to je dobrý, mandarinky dneska moc dobrý nemáme..." Žádné penízky po mně nechce. Daroval mi ho úplně zadarmo. Tak vám mám pocit, že mě má snad čím dál raději... :)