Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Jednoho dopoledne se brokolice probudila v temné a velice chladné místnosti bez oken. Byla těsně namáčknutá na jakousi kulatou věc, která voněla po citrusech, až se sliny v ústech samy hromadily. Jak mohla brokolice posoudit z těsnosti jejich spočinutí, byl to s největší pravděpodobností grapefruit. Byl nehnutý a tak nějak zadumaný, vlastně se snažil, aby si ho nikdo nevšiml. Naopak z druhé strany se o ni opíralo cosi měkkého, šustivého a nepříjemně studeného. Jakýsi ostře špičatý trojúhelník, velmi se obávající o svůj bezchybný zevnějšek. Měl přímo panickou hrůzu z promáčknutí. Co chvíli pronesl nelichotivou poznámku o zelených, notně rozkošatělých květácích, což samozřejmě brokolici rozzlobilo. Byla to nakonec souhra okolností: zima, nepříjemná společnost a nepohodlné ležení na tenkém kovovém žebříku, co ji donutilo vstát, vymanit se ze těsného sevření svých sousedů a s vypětím všech sil se opřít do velikých bílých dveří. Na třetí pokus povolily a na okamžik osvítily všechny obyvatele chladničky. Graperuit přivřel nelibostí oči a trojúhelník taveného sýra zlomyslně blýskl a pohodlně se rozložil na volném místě po brokolici. Dveře se zavřely a uvnitř se znovu rozhostila tma a ticho. Brokolice se vyškrábala na kuchyňský stůl. Po špičkách přeběhla ke kuchyňskému dřezu a předtím, než na sebe nechala téci vydatný proud studené vody, se v mohutných piruetách vybalila z potravinové folie. Voda příjemně oblévala zelené růžičky jejích vlasů. Byla to úleva. Když se opláchla, vystoupila ze dřezu a slezla po noze stolu, zahalená jen do utěrky, až ke dveřím, za nimiž bydlela rodina hrnců s pokličkami. Zaklepala a dvířka se otevřela. Jediný pohled stačil k tomu, aby prostřední z hrnců mlčky vstal a doprovodil brokolici zpátky na stůl. Sám si vlezl pod kohoutek a nechal se zpola napustit vodou. Pak jí pomohl dovnitř. Celá netrpělivá se vnořila do vodní lázně. Vysněný okamžik se přiblížil. Hrnec i s brokolicí si sedl na plotýnku. Plotýnka, dobře znalá svých povinností, nečekala na pokyn a rovnou zažehla plamen. Poklička, která až dosud mlčky přihlížela tomu nádhernému rituálu, se zvedla a přikryla hrnec, aby brokolici poskytla potřebné soukromí. Brokolice ležela uvnitř hrnce ponořena do vodní lázně a bylo jí nádherně. Paprsky světla probleskovaly skleněnou střechou a odrážely se na hladině. Bublinky vroucí vody se měnily v páru, která se srážela pod pokličkou a po kapkách jí stékala mezi lopatkami. Těšila se, až všechno dobré, co v sobě má, se rozvaří do polévky. A za pár minut stalo se to všechno přesně tak.

(1. z cyklu: Povídky z ledničky)