Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Pondělí: mašle, mašle, mašle, stuhy, stuhy, stuhy, větvičky, větvičky, větvičky, aranž, aranž, aranž...
Úterý: věnce, věnce, věnce...
Středa: plavání, věnce, věnce, věnce, věnce...
Čtvrtek: věnce, věnce, věnce, věnce, věnce, věnce, věnce...
Pátek: věnce, věnce, věnce, keramika, keramika, keramika...
Sobota: Praha, výlet, nákupy...
Neděle: mrtvola, film, čaj...

Zhruba tak nějak vypadá můj týden. Adventní přípravy jedou na plné obrátky. Ne, že bych si Vánoce brala nějak osobně, ještě si je nepřipouštím, ale v neděli už je první svíčka, takže se frčí jako v mixéru. Zakázky se za ten týden nakupily tak, že je nám dílnička malá. Větvičky, šípečky, oříšky, klacíky, šišky, kaštany, jablíčka, pomeranče, mašličky, lýko, keramické maličkosti a další nezbytnosti beznadějně mizí na načinčaných věncích, jež mají za cíl zdobit až do Vánoc stůl nebo dveře nejedné domácnosti. Ačkoliv nám kamarádi pomáhají všechno připravovat, zdobit a uklidit, přesto to s nimi trvá o polovinu déle, než kdyby nepomáhali. Ale když vidíte, jak moc po tom touží, jak moc chtějí být užiteční a podílet se na výrobě adventních věnců, museli byste být zaslepení hluchouni hloupí, abyste jejich pomoc odmítli. Když zadáte, aby vyzdobili každý jeden věnec podle svého, sedí, koukají, diví se, hledají jeden u druhého, co tam mají sousedé a nakonec vyrobí beztvarou hromadu na slaměném kruhu - změť větví, klacků, šišek, jablek a šípků na pomerančové kůře. Vítězoslavně na vás hledí a ukazují na svá díla: "Takhle? Takhle dobrý???" "Ne, není to ono, zkus to lépe poskládat. Nedávej si toho tam tolik..." Odeberou dva šípky a tři jablíčka a přerovnají keramiku... "Takhle, Zuzi, hele, koukej, takhle??? Dobrý???" Pro změnu se z hromady přírodnin stal keramický vrch, na jehož špici se tyčí kýčovitý sněhulák, to poslední, čím bych tradiční adventní věnec ozdobila! "Ne, promiň, ale ani tohle není ono, počkej chvilku, pomůžu ti..." Z patnácttiminutovky, během které obvykle vykouzlím věnec tak akorát, se vyklube hezká půlhodinka, při které se krásně vyřádíme i vyvztekáme, když si pálíme prsty hotmeltovou pistolí - já střílím, kamarádi přidržují... Výsledný efekt ale stojí za vynaloženou námahu. Přírodní, originální, voňavý symbol předvánočních dní zažehne veselé plamínky v očích kamarádů a kamarádek ze stacionáře. Co udělá větší radost, než-li vlastnoruční výrobek? Snad jen darovat jej někomu. A to se bude dít záhy.

Dnes jsme jich udělali sedm. Práce nám šla od ruky. Však je to taky na těch mých vidět! Prsty rozpíchané od drátů, popálené roztavenou hmotou z pistole, poškrábané od jehličí, popraskané od práce... Je to dřina, ten advent!

Ale vůně sfouknuté svíčky, a to chvojí... Jak to vonííííí...!