Zuzy blog - Zůza píše zeleně

Dnes dopoledne jsme s kamarády navštívili vánoční trhy. Stánkaři svým sortimentem obsáhli, myslím, většinu poptávky průměrného dárkůchtivého Tepličana. Od porcelánových sošek, přes indiánské talismany a šátky, dárkové čaje, parfémy, cukrovinky, keramiku a jmelí až po zboží určené k okamžité konzumaci, takové, které se obyčejně nebalí do vánočního papíru a nestrká pod stromeček - svařák, grilované klobásy a uzeniny, maso, řeznické laskominy. U stánku s masem od řezníka vytvořila se samosebou nejdelší fronta. Paní za pultem nestačila uhýbat mlsným pohledům masožravých zákazníků, jejichž dychtivé nosy přilepené na mastném skle pultu s masem již dopředu znepokojovaly nejednu vyvedenou klobásku, nejednu šištičku uheráku, nejednu tlačenku. Zkrátka ani několikero z nás, žen ze stacionáře, neodolalo masovému pokušení a namísto postávání u firemního stánku s keramikou zaujaly místo ve frontě, sliníce přitom při pouhém pomyšlení na prasečí ostatky řádně zpracované, jak se vyjímají na dřevěném prkénku ve společnosti kyselé okurky a na kostičky nakrájeného chleba. Já byla u té keramiky. Nohy v polobotkách promrzlé, ruce v rukavicích zkřehlé a tvář nutící se do vlídného úsměvu, zatímco si kamarádi (samozřejmě nerozhodní) dlouze, dlouze, dlouze vybírali vánoční dárky pro rodiče. Do stacionáře jsme se vrátili po hodině a půl unavení, studení a hladoví, načež se ženy začaly tasit s ulovenými masovými dobrotami. Neodolala jsem a okusila pár koleček klobásky. Trochu ostrá, ale výborná. Snad vinou hladu, snad že obvykle nejídám takové věci, snad že jsem si vzpomněla na zabijačkové výslužky v dětství, nevím už, zkrátka jsem vám dostala na opečenou jitrničku takovou chuť, že jsem šla z práce o pár minut dřív, stihla autobus, který obvykle nestíhám, vystoupila na trzích, koupila jmelí a "ledové květy" a chystajíce si svá nevymáchaná ústa na budoucí hodování, upalovala k masovému stánku. Žel, masožraví Tepličané všechno mi již vykoupili a ani ta jedna jediná ušmudlaná jitrnička na mě zpoza výkladu neudělala baf. Kdo zaváhá, nežere.