Zuzy blog - Zůza píše zeleně

... Dopadlo moc dobře! Základní kulisu tvořila ohromná vojenská síť, jíž bylo nutné zavěsit na horizont v žateckém i lounském divadle. Jelikož jsme vedoucí troubové, rozložili jsme si na zkoušku síť asi před měsícem na zahrádce před stacionářem. Samozřejmě se na ni nabalila spousta bordelu a hlavně listí, takže když jsme ji v divadle rozbalili, divadelního technika málem trefil šlak. Museli jsme být milí přemilí a slíbit, že si to po sobě uklidíme.
Myslím, že jsme žánrově mezi ostatními devíti zúčastněnými divadelními spolky svým pojetím Malého prince vynikli. Nepředvedli jsme laciné tanečky na nenáročnou, rytmicky výraznou hudbu, nepředvedli jsme ani zpěv na playback jako ostatní. Myslím, že jsme ukázali, co v nás je, čeho jsme schopni dosáhnout i přes zřejmou silnou individualitu každého z nás postižených i vedoucích. Dokázali jsme ze zmateného Jiříka vyrobit Prince takřka dokonale orientovaného! Ani jednou se k divákům neotočil zády, vždycky našel, kde jsou. Také růžový keř objevil sebejistě a bez zaváhání. Výpadky textu nebyly žádné, neboť (jak neustále opakuji) zvyk je železná košile, tudíž co se Jiřík jednou naučí, to už nikdy nezapomene. Ovšem i plachá Olinka coby Liška, dívka nevýrazná, tichá, posmutnělá, něžná a velmi milá ze sebe dostala maximum. Mluvila nahlas, srozumitelně a zapamatovala si naprosto všechna gesta, o něž jsem ji žádala, aby je používala. Bylo to opravdu nádherné. Myslím, že naše vystoupení zaujalo diváky jak postižené, tak i "zdravé," přičemž ani jedna ze zmíněných skupin nemusela přivírat oči nebo skrývat svůj dojem za shovívavým úsměvem. Jsem na nás pyšná!

V pátek máme vystoupení v bílinském kostele a mezi vánočními svátky u nás v Teplicích v kostele.